Rituál Šanri

Obřad Šanri nebo také ceremoniál Šanri je součástí Posvátné noci, někdy také označované jako Křišťálová noc (zejména na západě Bellmoralu) nebo Dlouhá noc (převážně na jihu a jihovýchodě Bellmoralu). V klasickém pojetí se jedná o soukromou posvátnou mši, při které se samice před pokusem o početí potomka modlí k bohyni Aerii, aby získaly její požehnání. Tento rituál praktikují zejména Nadaní, protože je u nich, narozdíl od obyčejných tvorů, šance na početí velmi výrazně snížená.

Je obdobou svátku Aeri’tilité, který se slaví 1. Eukiuse. Narozdíl od zmíněného svátku, není obřad Šanri vázán na konkrétní kalendářní den, ale řídí se především obdobím říje samice. Mezi Nadanými se všeobecně považuje III. kapitola obřadu Šanri v den na svátek Aeri’tilité za nejpříhodnější k početí.

Průběh ceremoniálu

V pravém pojetí, tak jak jej praktikují Nadaní, se ceremoniál Šanri sestává ze čtyřech samostatných rituálů, označovaných jako kapitoly I. až IV. U veřejnosti se nejčastěji praktikuje pouze kapitola III. a výjimečně i IV. To je dáno zejména tím, že celý rituál zabere nejméně osm dní, avšak je možné jej prodloužit na libovolně dlouhou dobu. Průměrná délka je třináct až dvacet dní. Obyčejní nemívají tolik volného času a navíc pro ně v drtivé většině nemá větší než symbolický význam. Z velké části jej přejímá veřejnost i z toho důvodu, že navozuje příjemnou a smyslnou atmosféru, uklidňuje a krásně provoní celé obydlí.

Rituál Uzukua

Kapitola I. se nazývá Uzukua. Název vznikl složením dvou slov uzury a kuchukua, což se dá volně přeložit jako krásné jaro nebo krásné předjaří. Tato kapitola trvá jeden až tři dny a samice jej praktikuje sama. Vydává se do posvátných zahrad nebo volné přírody, kde medituje a sbírá různé druhy volně rostoucího ovoce či aromatických bylin. Důležité je pro samici její chování. Musí být vlídná ke všem tvorům a připravená vyslechnout přírodu kdykoliv o to požádá. Neexistuje však všeobecná úmluva, co ono vyslechnutí přírody znamená. Nadaní si tedy její vůli vykládají po svém na základě svého přesvědčení nebo nadání jako takového. Mnoho masožravců opouští civilizaci a po dobu trvání Uzukua žijí přírodní formou života. Někdy také záměrně přestávají přijímat potravu, aby očistili své tělo. Rituál Uzukua končí koupelí v Posvěcené vodě, kdy je dotyčná samice polita vodou nejprve na hlavě, poté na těle a nakonec na zadních tlapách.

Rituál Kujia

Druhá kapitola se nazývá Kujia od slov kujitolea a nia. V překladu to znamená oddaná záměru nebo také oddaná všemu. Tato kapitola trvá zpravidla jeden, maximálně však dva dny, po které samice nevychází ven nebo jen velmi omezeně komunikuje se svým okolím. Ovoce, které si nasbírala při první kapitole, připravuje namáčením v různých aromatických olejích, které rovněž sama vyrábí. Jedná se o esence oleje, nejčastěji olivového, a různých druhů koření či vonných květů. Za příhodné se označují vůně lehce nasládlé nebo připomínající rozkvetlou louku. Společně s tím se samice také připravuje na samotný akt páření. Několikrát denně se myje ve vodě smíchané se speciálním mýdlem, kterému se říká Sabuni. Následně srst rozčesává, má-li šupiny, tak je leští a podobně.
Mezi dovolené praktiky patří také čtení rituálních knih, které pojednávají o mateřství anebo početí jako takovém. Jsou dovoleny různé formy sexuálního vzrušení, avšak autoerotika a sebeukájení je zakázáno, neboť dotyčnou obyčejně příliš rozruší. Smyslem druhé kapitoly je podpořit přírodní chování samic a nabudit větší touhu k páření.

Rituál Mimasha

Třetí kapitola se nazývá Mimasha a je složena ze slov mimba ya maisha, což se překládá jako početí života. Tato kapitola začíná hned po rozbřesku, kdy je samici poprvé dovoleno od začátku obřadu Šanri vidět svého partnera. Obvykle se s ním jen přivítá a bývá obdarována malou pozorností. Většinou se jedná o kytici složenou z jasmínů, levandulí a citrusů. Povoleny jsou ovšem jakékoliv aromatické květiny, čím exotičtější a výraznější, tím lépe. Nicméně platí, že by v kytici měl být dominantní jasmín. Je zakázáno darovat všechny druhy ovoce, šperky a jiné cenné věci. Chce-li být partner originální a kreativní, může darovat i různé výrobky z přírodních surovin, nejčastěji se jedná o vonné svíčky nebo parfémy či aromatické oleje.¨

Velmi často se také stává, že partner, kterého si samice vybrala jako otce svých mláďat, o obřadu Šanri vůbec neví a může tak pro něj být uvedení do jeho pokoje překvapující. V tomto případě mu jeho partnerka dá možnost obstarat dar přístupem do své zahrady, nebo je-li to možné, do volné přírody. Pro samce platí, že se musí zdržet veškerých jiných aktivit, které by vedly k jeho rozptylování nebo jej okrádaly o čas, který může strávit se svou partnerkou. Nadaní jsou silně matriarchální společnost. Samice si volí svého partnera, který nemá příliš možností odmítnout. Pakliže by přesto odmítl, přísluší partnerce možnost, jakkoliv potrestat dotyčného samce, a to včetně materiálních nebo i fyzických trestů. K tomu však dochází velmi zřídka, neboť ono vybrání k obřadu Šanri je pro samce obyčejně veliká čest a šance založit vlastní rodinu a mít potomstvo. K tomu má samec obyčejně jen velmi málo možností. Jedinou šancí, jak se při odmítnutí bránit trestu zhrzené partnerky, je porazit ji v přímém boji. Zde však platí, že způsob souboje i zbraně v něm použité volí samice. V boji může samec přijít o život, ale samice musí vždy přežít. Pokud by nepřežila, znamenalo by to pro samce automaticky velmi zdlouhavou a ponižující smrt před tribunálem Nadaných.

To, jak kapitola III. přesně probíhá, se liší pro samce i samici. Společné pro oba je jen její zakončení, kdy je samec po zaklepání na dveře pozván samicí dál, aby se spolu mohli pářit a trávit jeden s druhým společné dny. Rituál nezmiňuje počet pohlavních aktů ani způsob jejich provedení, které jsou nutné k dokončení kapitoly. Je to zcela závislé na vůli obou partnerů. Po prvním páření se již oba partneři mohou pohybovat po obydlí nezávisle a také jim je dovoleno vykonávat libovolné aktivity. Zapovězeno je jim pouze opouštět obydlí. Rituál Mimasha bývá ukončen ustupující říjí samice, což bývá zpravidla 3 až 7 dní od prvního páření. Poté následuje poslední kapitola ceremoniálu Šanri.

Rituál Mimasha pro samce

Partner je uveden do pokoje, který byl předtím jeho partnerkou připraven a náležitě provoněn. Je velmi spoře zařízen. Nachází se v něm jen pohovka, nebo úzká postel. Stůl bez židlí, na kterém je připraveno jídlo v několika miskách a knihovna, ve které jsou předem vybrané knihy. Pro pohodlí mohou být přidány polštáře či měkké koberce. Jsou zakázány veškeré zdroje světla včetně ohně a povoleno je pouze sluneční světlo. Také jsou zakázány veškeré ukazatele hodin nebo jim podobná zařízení. Samci se obvykle dává takový pokoj, ze kterého je slunce dobře pozorovatelné v kteroukoliv denní dobu, neboť je slunce tím jediným ukazatelem času. První jídlo by si samec neměl nabídnout dříve než v pravé poledne. Nevadí však, je-li to později. Na výběr má zpravidla z čerstvé ryby, nasekaného masa bez koření a polévky. Jsou-li partneři býložraví, jedná se o výběr z ostrouhané kořenové zeleniny, různých salátů a zeleninové polévky. Je důležité, aby jídla na stole byla pouze tři. Porce jsou spíše menší, aby se z nich dotyčný dosyta nenajedl.

Mezi prvním a druhým jídlem by se měl samec oddávat čtení přiložených knih, přemýšlení a meditaci. Druhé jídlo si může nabídnout po páté hodině odpolední, jsou-li dny krátké, tak po setmění. Nedlouho na to mu partnerka přijde otevřít dveře a pozve jej mlčky dál z jeho pokoje. Od tohoto okamžiku je oběma zakázáno mluvit a dotýkat se smějí jen při chůzi nebo velmi výjimečně. Mohou spolu pobýt několik minut. Většinou tento čas stráví prohlížením se navzájem, zejména samice je v tento čas krásně vystrojená a navoněná. Předvádí se tak svému partnerovi, aby si ji mohl dobře prohlédnout. Samec má právo se třikrát partnerky dotknout a svléknout jí tři kusy oblečení dle jeho uvážení. Samice na sobě obvykle nosí speciální šaty nazývané Matone, které jsou složené z několika desítek částí, aby šly snadno odepnout a sundat. Po tomto se oba partneři sobě navzájem ukloní a mohou se políbit. Poté se každý rozejde do své části obydlí, přičemž samec si s sebou bere tři sundané části z šatů partnerky. Následně se odebere ke dveřím pokoje, do kterého odešla jeho partnerka. Zaklepe na dveře a vyčkává. Nepřichází-li žádná odpověď, vezme ze stolku stojícího vedle dveří klíč a dveře i s partnerkou uvnitř zamkne. Až do půlnoci má právo pobývat v jakékoliv části obydlí.
Většina samců je velmi zvědavých a také netrpělivých, a tak se snaží z různých nápověd, které jim partnerka nechala různě schované, odhadnout, jak dlouho ji bude trvat, než se dostane do říje, případně v jaké fázi říje se aktuálně nachází.

Po půlnoci samec znovu zaklepe na dveře své partnerky a odemkne dveře. Může na stolku pod klíčem nechat papír s dopisem adresovaným partnerce. Obsah takového dopisu může být na libovolné téma, avšak velmi často se tam píše o tom, jaký dojem na dotyčného partnerka udělala, nebo vyznává svůj vděk či lásku a podobně. Poté se odebere do svého pokoje, kde jej zanedlouho zamkne partnerka.

Následující den se celý rituál opakuje, a to tolikrát, dokud samice nedovolí samci po jeho prvním zaklepání na dveře vstoupit. Rozdíl je také v tom, že si samice svlečené části šatů Matone nemůže obléci zpět. Stane-li se, že samice na sobě již nemá žádné oblečení, a přesto samci dosud nedovolila vstoupit, může si samec nárokovat po samici tanec nebo různé formy dotyků. Zde však platí, že si musí být samec dobře vědom toho, co ještě smí, a co se partnerce líbit určitě nebude. Většina samců se v tento čas snaží zjistit, jak dlouho budou ještě muset čekat.

Hned ráno po rozbřesku, kdy symbolicky začne další den, odemkne samice pokoje svému partnerovi a přinese mu do pokoje další tři misky s jídlem. Rovněž jí je dovoleno v pokoji vyměnit i misky s aromatickými přísadami. Přitom je oběma partnerům zakázáno na sebe nejen mluvit, ale také se na sebe dívat.

Rituál Mimasha pro samice

Po uvedení partnera do jeho pokoje má samice celé obydlí pro sebe a je jí dovoleno se pohybovat kdekoliv. Zpravidla se však zdržuje ve svém pokoji a medituje, či prosí bohyni Aerii o přízeň. Může se věnovat čtení knih anebo i psaní různých svitků, které jsou posléze spáleny, aby se jejich obsah dostal k bohům. Na rozdíl od partnera má celou dobu nepřetržitý přísun k jídlu a pití, dle jejího uvážení a potřeb. Samozřejmostí je i mytí několikrát za den, aby byla po celou dobu krásná a mohla se pokaždé navonět jinou vůní.

Před pátou hodinou odpolední se začíná připravovat a oblékat do šatů, což může trvat i několik desítek minut. Součástí oblečení zpravidla bývají i různé šperky a ozdoby, které předtím sama vyrobila z různých přírodních materiálů. Nejčastěji to jsou květiny, drobné větvičky a trávy. Narozdíl od částí šatů, které ji byly předchozí den odebrány, je počet zvolených šperků a jejich umístění na těle zcela dle vůle samice a může je kdykoliv vyměnit za jiné. Po společné chvíli, kdy si samec odnáší tři kusy jejích šatů jako suvenýr, se i ona odebírá do svého pokoje a pečlivě za sebou zavře, neboť pootevřené dveře by si mohl partner vyložit jako pozvání dál. Po zaťukání na dveře od svého partnera se může samice rozhodnout, zdali je již připravená se pářit anebo nikoliv. Obvykle vyčkává i několik minut nehnutě a bez mluvení, neboť sebemenší pohyb nebo zvuk by si mohl partner za dveřmi vyložit po svém. Teprve v momentu uzamčení dveří si sundává své šaty a zbytek večera tráví v meditaci a modlitbách. Po půlnoci, když jsou její dveře znovu odemknuty, vychází ven a nechává svému partnerovi různě po obydlí vzkazy, které předtím uslyšela od bohů. Partner se tak následující den může dozvědět cokoliv od jejího aktuálního stavu, přes zamilované dopisy až k vysvětlování, proč si vybrala právě jej. Záleží pouze na samici, kterou boží vůli svému protějšku vyloží.

Samice se budí zpravidla před rozbřeskem a zcela nahá odemyká pokoj svého partnera, aby mu donesla nové jídlo a vyměnila aromatické vůně. Její nahota představuje bezmeznou víru v partnera, kterého si vybrala, neboť se na ní nesmí ani na vteřinu podívat.

Rituál Umbujiza

Poslední kapitolou je rituál Umbujiza, který vznikl spojením slov umbaji miujiza, což se překládá jako stvoření zázraků. Zatímco samec do této kapitoly téměř vůbec nezasahuje, pro samici znamená období častých koupelí, kdy jsou do vody přidávány různé bylinné výtažky nebo aromatické oleje. Velmi často se v těchto dnech nechává samice opečovávat a omývat svým partnerem nebo, může-li si to dovolit, využije služeb Svatyní, či třeba lázní. Kromě toho nepřestává meditovat a prosit bohyni Aerii o požehnání. Kapitola IV. může trvat nanejvýše 7 dní, po jejichž uplynutí ceremoniál Šanri končí.

Samci a samici jsou po ukončení ceremoniálu na hlavu nasazeny věnce z květin na důkaz jejich spojení a jsou vyprovozeni z města či vesnice jejich přáteli. Z této symbolické cesty za novými a lepšími dny se smí vrátit až při západu slunce, avšak květinové věnce si nesmí z hlavy sami sundat. Stejně tak si věnce nesmí sundat ani navzájem. Musí jim být sundány někým jiným, což obvykle bývá součástí následující oslavy trvající tak dlouho, dokud alespoň jeden z partnerů má na hlavě věnec. Oslava obvykle bývá organizována právě partnery, a tak hosté nemají příliš důvodů jim věnce z hlav sundávat. Ty jsou navíc opatřeny přezkou zapínající se za ušima a pod bradou, a proto ani během spánku nebo tance nespadnou. Partneři také nesmí přítomné žádat, aby jim věnec z hlavy sejmuli, neboť představuje přízeň bohyně Aerie, která jim byla dána.

Rozdíly v rituálu Mimasha

Zejména u bohatých a vlivných Nadaných bývají součástí kapitoly III. jejich nejbližší rodina a přátelé. Samice, která celý ceremoniál organizuje, může na místo konání rituálu Mimasha pozvat formou dopisu téměř kohokoliv. Zde však platí, že dotyčný může pozvání odmítnout, a to buď dopisem nebo se zkrátka jen nedostaví. Odmítnutí neznamená pro dotyčného automaticky nějaký postih, ale může si tak velmi snadno znepřátelit celý rod Nadaných.

Hosté, kteří pozváni přijali, jsou ubytováni v domě společně s oběma partnery a stejně jako oni nesmí z domu odejít. Jelikož se většinou jedná o honosná sídla s vlastními zahradami a nádvořím, toleruje se, když tyto prostory čas od času navštíví. Mezi jejich hlavní povinnosti patří účastnit se večerního setkání obou partnerů, kdy se jim samice ukáže ve svých šatech a předvádí tak svou krásu. Následně samci velmi vydatně radí, jakou část oblečení si ze své partnerky ten večer odnést. Mnohdy hosté překřikují jeden druhého, aby dotyčnému co nejlépe poradili. Je ale velmi neslušné samci takto radit v momentech, kdy si může vybrat, jaké části své partnerky se má dotknout.

Partnera pak doprovázejí ke dveřím, za kterými je samice, a čekají, jestli jej vpustí dovnitř nebo bude následně svým partnerem zamknuta. Není-li vpuštěn a zůstane ten večer za dveřmi, obvykle zůstane až do půlnoci v přítomnosti hostů, se kterými oslavuje, anebo společně hledají vzkazy od partnerky, které jim tam zanechala. Velmi často ona sama hosty zapojí do této hry, a tak vzkazy mohou mít na opasku všem na očích, anebo znají indicie, které jej mají ke vzkazu dovést. Vše se odehrává ve veselém a přátelském duchu. Po půlnoci je oslava přerušena a hosté se odebírají do svých pokojů. Mohou zůstat ve společných prostorách se skleničkou dobrého pití. Mohou se také setkat se samicí, ale nesmí na ní mluvit, pakliže je k tomu ona sama nevyzve nebo nepromluví jako první. Samice se nesmí dotknout nikdo jiný než členové její nejbližší rodiny. Zpravidla si toto právo vyhrazuje její matka nebo otec. Výjimečně může jít o sestru nebo babičku s dědou, například nejsou-li její rodiče naživu. Samice si ale může sama zvolit, jestli se jí dotyčný smí dotýkat, například potřebuje-li pomoci upravit šaty nebo vyčesat srst. Dotyky dotyčného by ale měly být nanejvýše diskrétní. Narozdíl do hostů, samice nesmí požít žádný alkohol a s přítomnými smí pít pouze vodu. Tvar a zdobení její sklenice, ze které pije, je unikátní v celém domě. Nikdo z hostů nesmí mít podobnou nebo stejnou sklenici jako má ona. Vůně může samice měnit sama, ale velmi často jí v tom ostatní pomáhají. To je dáno zejména velkou rozlohou sídel, ve kterých se obřad odehrává. Za velmi neslušné se považují také dotazy na její aktuální stav, jak dlouho nechá partnera ještě čekat a podobně. Otázky by měly být neutrální a směřovat do větší budoucnosti, ideálně až za porod. Je zakázáno pochybovat o případném početí. Všichni přítomní automaticky předpokládají, že samice zabřezne a porodí živá a zdravá mláďata.

Přijetím pozvání se všichni hosté automaticky stávají opatrovníky a ochránci potomků, kteří se po tomto ceremoniálu narodí. V případě smrti matky jsou zákonem povinni starat o mláďata až do jejich dospělosti, poskytnout jim potřebnou péči a dopřát vzdělání. Musí je také ochraňovat a pomoci jim kdykoliv o to požádají. K tomu je má motivovat i finanční dar, který jim samice zanechá. Obvykle se jedná o truhlu umístěnou na dobře viditelném místě ve společenské místnosti. Ta je po celou dobu slavností zavřená a hosté ji smějí otevřít až v momentě, kdy je partner po zaklepání na dveře vpuštěn dovnitř. Poté se všichni přítomní shromáždí před truhlou a jeden předem vybraný host klíčem truhlu otevře. Uvnitř zpravidla bývají peníze anebo šperky velmi velké hodnoty. Často tam bývá také dopis od samice. Všichni hosté mají ze zákona nárok na rovný podíl peněz a šperků. Přijetím tohoto podílu však na sebe berou odpovědnost za mláďata, která se narodí, a stávají se jejich opatrovníky a ochránci. Dotyční mohou svůj díl odmítnout, a tím se zbavit případné odpovědnosti. Pakliže se samici až po dovršení plnoletosti jejích mláďat nic nestane, připadnou všechny peníze a šperky dotyčným hostům a ti s nimi mohou nakládat, jak uznají za vhodné. Avšak až do své smrti anebo smrti mláďat zůstávají jejich ochránci.

Hosté mohou svůj podíl utratit kdykoliv, dokonce i před narozením mláďat anebo před dovršením jejich dospělosti. Budou-li však nuceni se o mláďata postarat, je jim zákonem uloženo vynaložit veškeré takto dříve utracené finanční prostředky.