Magický krystal

Magický krystal je ve své přírodní formě jeden z nejtvrdších přírodních minerálu. Jeho opracováním podle tajného technologického postupu dostaneme nejtvrdší a nejtěžší látku vůbec. Jedná se o krystalickou formu uhlíku, wolframu, niklu, křemíku a železa. V přírodě se nejčastěji nachází v podobě dodekeraktu (dvanáctistěn), oktadekeraktu (osmnáctistěn) a hexaraktu (šesti stěn). Vzácně je lze nalézt také ve tvaru kapky. Takovým krystalům se říká Slzy přírody. Magické krystaly jsou typicky bezbarvé s dokonalým lomem světla.

Základní charakteristika

Krystaly lze rozdělit do několika skupin podle účelu, vlastností nebo způsobu použití. Na světě neexistují jednotná pravidla pro určení, co magickým krystalem je a co už není. Proto se celkem běžně setkáme s mnoha rozdílnými výklady v závislosti na tom, z jaké literatury čerpáme nebo kde se právě nacházíme. Mnoho zemí je v tomto ohledu velmi konzervativních a nerady se dělí o svoje poznatky. Proto tento článek čerpá především z el’drijských teorií magie, které jsou zároveň jedny z nejrozšířenějších a nejuznávanějších na planetě.

Magické krystaly jsou zpravidla bezbarvé kameny vzhledem velmi podobné diamantu. S hustotou okolo 65 g/cm3 jsou téměř třikrát těžší než osmium, šestkrát těžší než olovo a dvacetkrát těžší než zmíněné diamanty. Extrémní hustota je dána jejich unikátní krystalickou mřížkou, která je dvakrát až třikrát hustší než je tomu běžné u jiných látek. Magický krystal, jak je všeobecně znám, obsahuje přes šedesát různých prvků, přičemž nejdominantnější jsou uhlík (až 89 %), wolfram (10 – 20 %), nikl (1 – 10 %), křemík (1 – 8 %) a železo (0,1 – 5 %) celkového objemu krystalu. Nestopové prvky jsou zlato, měď, olovo, titan, chrom, mangan, kobalt a nikl (až 1 % každý). Mezi významné stopové prvky obsažené v krystalu patří osmium, rtuť, uran, polonium a plutonium (do 0,01 % nemagické hmotnosti). U stopových prvků platí, že nemusí být obsaženy všechny, ale zpravidla obsahují minimálně dva zde uvedené. Některé krystaly můžeme najít téměř bez stopových příměsí dalších prvků a jsou známy případy, kdy krystal obsahoval pouze radioaktivní izotopy uranu a plutonia. Takové kameny jsou extrémně vzácné a nestabilní.

Získávání a výroba

Surové magické krystaly (též nesprávně nazývané přírodní) se těží v podpovrchových dolech v hloubce od 1 do 5 km pod povrchem. Nejbohatší ložiska jsou zpravidla okolo 4 km. K hledání surových krystalů se využívá jejich schopnosti komunikovat a vzájemně se propojovat do magické sítě. Pomocí pravých krystalů lze tedy poměrně přesně lokalizovat a následně vytěžit surové magicky činné kameny, které se následně zpracovávají ve vysokotlakých hutích Garidea na území Šedých hor. Podle oficiální literatury je to jediné místo na planetě, které je schopné výroby pravých magických krystalů. I z toho důvodu je jeho přesná poloha utajena. Údajně se má nacházet asi padesát kilometrů severně od Komplexu JIH, který společně s přilehlými hrady Garideu střeží.

Celkově se toho o technologickém postupu výroby moc neví. Vše podléhá přísnému utajení, jelikož jsou krystaly klasifikovány jako strategická komodita vojenského významu. Nejdetailněji o výrobě pojednává univerzitní literatura, kniha Magia magna od profesora Luciuse, ze které tato část článku čerpá.
Surový magický krystal je nejprve zahříván na teplotu 1150°C po dobu 30 hodin, kdy dochází k pomalým změnám jeho krystalické mřížky a vylučování nežádoucích látek jako jsou například sloučeniny síry a hliníku, běžně se vyskytujících v přírodě jako příměsi. Zvlášť síru je třeba odstranit, neboť se všeobecně ví o jejích antimagických vlastnostech.
Po uplynutí 30 hodin je krystal rozžhaven až na teplotu přesahující 2500°C, následně je ponořen do kovové lázně (Wolfram, Nikl, Železo). Při této teplotě mají kovové složky speciální energetické vlastnosti, které jsou pro správné fungování nezbytné. Vysoká teplota se také aktivně podílí na energetické afinitě krystalické mřížky, což velkou měrou přispívá k schopnosti absorbovat energii přirozeným způsobem, aniž by došlo k roztavení, popraskání nebo explozi při následném používání.
Z horké lázně putují krystaly rovnou do uhlíkových kesonů, kde se postupně ochlazují až na teplotu -85°C. Z nádoby je odsát všechen vzduch, který je nahrazen inertním plynem (pravděpodobně Xenonem nebo Kryptonem). Za neustálého ochlazování dochází k postupnému natlakovaní nádoby až na hodnotu 150GPa (asi 1.5 mega-atmosfér). Při tomto kroku získává krystal schopnost přijímat a vylučovat takřka všechny formy energie a zůstávat přitom neměnný. Také dochází k fyzickému zmenšení krystalu a zhutnění krystalické mřížky.

Další výrobní operace již nejsou známy. Krystaly se musí nějakým způsobem zbavit elektrického náboje a být opětovně připojeny do magické sítě, jelikož v procesu výroby o tuto svoji přirozenou schopnost přichází. Výrobní postup se také trochu mění v závislosti na tom, k jakému účelu jsou krystaly vyráběny a zdali se jedná o pravé, nepravé či speciální krystaly.

Typy magických krystalů

Na světě existuje mnoho typů dělení magických krystalů.

• Surové krystaly se běžně vyskytují ve volné přírodě, nejčastěji několik kilometrů pod povrchem. Jsou magicky aktivní, ačkoliv obsahují spoustu nežádoucích příměsí, které jejich energii a použití značně omezují. Dokáží se připojit svépomocí do magické sítě a mohou být tedy použity jako energetické medium. Jsou také vstupní surovinou pro výrobu pravých, nepravých a speciálních krystalů.
• Přírodní krystaly mají živou složku a pocházející z živých organizmů. Nacházejí se ve volné přírodě (podobně jako surové krystaly a tyto dvě kategorie jsou často chybně zaměňovány) v podobě derivátů živočichů, rostlin a stromů. Mohou mít všelijaké barvy a tvary v závislosti na svém původu, nejčastěji jsou zelené, modré, žluté a červené, vzácně pak vícebarevné. Na rozdíl od surových krystalu se nedají zpracovávat ani modifikovat. V současnosti rozlišujeme více než sto různých druhů. Nejznámější přírodní krystaly jsou CiArské lory.
• Nepravé krystaly jsou hutně zpracované surové krystaly, které se používají především v průmyslu jako zdroj energie pro magické motory. Nedají se použít ke kouzlení, neboť neobsahují kompletní sadu magických klíčů. Zároveň nejsou schopny se svévolně dobíjet ze svého okolí, neboť by energii, kterou strojům dodávají, částečně pohlcovaly zpět.
• Pravé krystaly představují nejdokonalejší formu magického krystalu vhodnou ke kouzlení. Jsou vytvořeny za účelem aktivní přeměny jakékoliv energie na energii magickou, která má univerzální a také neomezené způsoby využití. Nejdůležitější vlastností pravého krystalu je schopnost magické kombinatoriky (spojování energií do vyšších celků). V přirozeném stavu energetickou hodnotou běžně dosahují úrovně velké harmonie, se kterou dokáží efektivně pracovat.
• Speciální krystaly jsou deriváty pravých krystalů specializované pro konkrétní věci, jako je například teleportace, komunikace, uchovávání informací, vojenství a podobně. Do této kategorie patří také krystaly zářící na vrcholcích magických věží.

Naleziště

Nejrozšířenějším typem jsou přírodní magické krystaly, které můžeme teoreticky najít kdekoliv na planetě vyjma polárních oblastí. Krystaly, které jsou nějakou civilizací dále využívány, jsou pěstovány uměle na speciálních místech, obvykle dobře střežených a pro veřejnost neznámých, aby nedocházelo ke krádežím nebo zneužívání. Nejznámější krystaly z této kategorie jsou CiArské lory, pěstované v královské zahradě.
Je všeobecně známo, že krystaly pocházející z volné přírody mají velmi omezenou moc a možnosti použití jsou téměř nulové.

Druhým nejrozšířenějším typem jsou surové krystaly. Koncentrace jejich výskytu je závislá na tektonické aktivitě litosférických desek. V současnosti se největší naleziště magických krystalů vyskytuje v severní části Šedých hor. Za další významné naleziště je považována západní část horské oblasti Tichých vrchů v Bellmoralu a hornatá oblast okolí města Para. Občasně, nikoliv výjimečně, se surové krystaly nacházejí poblíž zlatých a stříbrných žil. Celkem běžně se vyskytují jako doprovázející ruda při těžbě diamantů a jiných drahých kamenů. Sporadické nálezy jsou zaznamenány ze všech koutů světa, což vedlo k všeobecnému přesvědčení, že stačí kopat dostatečně dlouho a dostatečně hluboko a můžete si být jistí, že na nějaký krystal nakonec narazíte.