Inkvizitorský řád

Ebr inkvizitorského řádu v Bellmoralu

Inkvizitorský řád nebo také jen Inkvizice je královská státní organizace působící pod ministerstvem magické činnosti v Bellmoralu. Bylo založeno 1. Fenuca roku 206 Bl. l. jako reakce na Temné, které se se svým řáděním poprvé prohnali celým Bellmoralem a způsobili nemalé škody. Hlavním sídlem organizace se stala Aldrionská svatyně, která je zároveň i hlavním sídlem pro řád Nadaných, nad kterým mají inkvizitoři dohlížet. Hlavní velitel inkvizitorského řádu je jmenován do své funkce králem a před zasvěcením do úřadu jej musí schválit ještě Vyšší rada Nadaných. Od roku 493 Bl. l. až do současnosti je vrchním velitelem inkvizitorů Faedion Paeral Giordech.

Předmět činnosti

Hlavním předmětem činnosti řádu zůstává boj proti Temným, ke kterému jsou inkvizitoři speciálně cvičeni a vybaveni nejrůznějšími zbraněmi a předměty. Pod svou gestcí má inkvizitorský řád všechny druhy zločinů souvisejících s magií. V armádě nepůsobí řád přímo, ale pouze vzdáleně přes tak zvaného Proféta, ten zaštiťuje organizaci šetřící válečné zločiny spáchané ze strany nadaných, jednotlivá magická provinění a podobně. Řádu náleží také dohled nad hradem Ag’drilfordem v Justitinském kraji, který leží uprostřed přísně střeženého území, kam je vstup umožněn jen se speciálním povolením. Zvlášním územím pod správou řádu jsou také Ostrovy Inkvilea, o kterých se ví jen velice málo. V mapách nejsou zakresleny a mnozí pochybují i o jejich existenci. Údajně by se tam měli vyskytovat všelijaké nestvůry a zvířata, která byla inkvizitory lapena.

Organizace

Inkvizitoři byli od počátku organizováni jako vyšetřovací úřad ve věcech magických či nadpřirozených, čímž se odlišují od běžných armádních oddílů. Jelikož řád nespadá pod správu Bellmoralské armády, zodpovídají se jeho členové přímo králi a vrchnímu veliteli. Na nižších úrovních krajů a měst je vrchní velitel nahrazen seržanty, kteří společně s guvernéry spravují územní celky a města. Členové řádu jsou převážně elfové a zpravidla díky svým unikátním darům. Mnohdy jsou vůči různým nadáním imunní nebo je dokážou zprostředkovaně ovládat. To znamená, že nejsou schopni vznik magického nadání iniciovat (začít kouzlit), ale v případě, že někdo již kouzlí jsou schopni jejich kouzla ovládnout nebo změnit.

Řád své členy nabírá na dobrovolné bázi, každý se může ucházet o místo inkvizitora. V řádu působí i bývalí zločinci, kteří si prací pro řád krátí své tresty. Velmi často se do řádu hlásí vyšší vrstva obyvatel, neboť vzhledem k jejich dalším sourozencům jsou jejich naděje na dobré společenské místo a majetek mizivé, tak raději vstoupí do řádu, kde se snaží vybudovat dobré jméno a kariéru. Začínají však od úplného začátku, neboť vstupem do řádu přichází o veškeré tituly, dědické právo a společenské výsady. Zajímavostí je, že řád nelze dobrovolně opustit, jedinou výjimku tvoří vážná zranění, která by inkvizitorům znemožňovala vykonávat kvalitně jejich povolání. Většinou jsou takoví jedinci přeřazeni na jinou pro ně vhodnou práci. Případů, kdy někdo řád opustil a vrátil se do společenského života je minimum. Na druhou stranu jsou inkvizitoři velmi dobře placení a zajištěni pro sebe i celou svou rodinu, která požívá různých výsad společně s nimi. Společně s dalšími patří do kasty Nedotknutelných.

Výcvik

Stát se členem řádu je všeobecně vnímáno za velikou čest a vysoký společenský status. Je mnoho těch, kteří to zkusí, ale jen málo těch, kteří to skutečně dokážou. Každý rok se do řádu hlásí asi dva až tisíce nových adeptů. Jelikož výcvik je velmi tvrdý, nekompromisní a dlouhý – trvá devět až deset let, těch, kteří jsou nakonec puštěni ke složení inkvizitorských zkoušek je povětšinou jen několik desítek. Přispívá k tomu i fakt, že během výcviku nesmí adepti opustit klášter Bývají i roky, kdy adeptů je tak málo, že se zkoušky musí o rok odložit neboť k jejich vykonání je zapotřebí vzájemná spolupráce alespoň deseti až dvaceti inkvizitorů. Jak přesně výcvik inkvizitorů vypadá není ve společnosti známo. Inkvizitoři o tom mají pod hrozbou celoživotního vězení zakázáno mluvit a vstup do horského chrámového komplexu na hoře Giant je pochopitelně všem přísně zapovězený.
Rekruti jsou intenzivně cvičeni v boji, vytrvalosti a síle. Psychické a morální odpovědnosti, neústupnosti a touhou splnit svou povinnosti i za cenu vlastních životů. Mnoho inkvizitorů má po složení zkoušek zcela jinou osobnost, než jakou měli při nástupu do cvičení. I tak jsou ale schopni rodinného života, mají vlastní děti a dokáží ve společnosti normálně fungovat. Jsou však známi případy inkvizitorů, kteří jsou bez nadsázky magoři. Jsou velmi paranoidní, nesnáší nadané, jsou pro svou věc tak zapáleni, že jdou i přes mrtvoly. Řád je nazývá odpadlíky a kontroluje jejich činnost, krom toho ale nejsou nijak jinak omezováni. Při výcviku se inkvizitoři učí také teoretickou i praktickou přípravu na boje s Temnými k čemuž jsou často využívány i živé exempláře. Několik vysoce postavených nadaných má tu „čest“ Temné hrát, aby byli inkvizitoři řádně připraveni.

Po složení zkoušek jsou noví inkvizitoři přijímáni do řádu rituálem Domicaligo, který probíhá každý rok 27. Xasunsu. Tento den je zároveň zasvěcen bohu Disarisovi a oslavám na jeho počest. Také si všichni připomínají první povstání Temných a jejich oběti.

Historie řádu

Řády byl založen roku 206. Bl. l. jako reakce na první povstání Temných. Do jeho čela se jmenoval sám král Kellwin z Lignum. Ještě téhož roku byla stavba klášterního komplexu nad městem a ten byl po svém dokončení v roce 213 Bl. l. ustanoven hlavním sídlem inkvizitorského řádu. Již během prvních let působení řádu ve společnosti se ukázala jeho prospěšnost. Nadaní se začali chovat více ukázněně, jelikož do té doby nad nimi nikdo kromě krále neměl žádnou moc. Navíc i krále mohli jednoduše neuposlechnout bez toho, aniž by je stihl trest. Tvořili nejvyšší vrstvu v Bellmoralské společnosti, což se s příchodem inkvizitorského řádu změnilo a roli nadaných převzal právě řád.

V roce 330 Bl. l. se inkvizitoři museli rozšířit za hranice Bellmoralského království, kdy na území sousedního A’ghidu řádili šerochodci při první A’ghidsko Bellmoralské válce, která je společnosti všeobecně označována jako Bratrská válka, neboť proti sobě stáli dva do té doby spřátelené země a iniciátory celé války byly dva bratři Solax a Noctax, kteří byli zároveň nejvyššími nadanými v A’ghidu a Bellmoralu. Díky této válce se inkvizitorský řád rozšířil i po A’ghidském impériu, kde působí pod tamní správou dodnes.

K větším změnám v řádu došlo teprve za vlády vlčího rodu Tawnee, kdy se centrem řádu stalo hlavní město Aldrion a klášter dále fungoval pouze k výcviku nových inkvizitorů. V této době dochází také k transformování celého řádu, aby lépe zapadal do obrazu tamější společnosti a tento stav přetrval až do dnešních dní.

V roce 425 Bl. l. propuklo v Bellmoralských zemích druhé povstání Temných, které prověřilo inkvizitorský řád do posledního detailu. Pro všechny v těch dobách nastaly krušné časy a mnoho členů řádu přišlo o život. Po tomto druhém povstání přibyla řádu spousta nových pravomocí a nadaní byli více omezeni s ohledem na své magické schopnosti. V současnosti inkvizitorský řád přímo sleduje jednání a pohyb nadaných po celé zemi prostřednictvím jejich komunikátorníčků. Represe vůči nadaných vyústila v třetí a zatím poslední povstání temných v roce 493 Bl. l. Vzhledem k předchozím krokům a rozsáhlým pravomocem řádu byli inkvizitoři na toto povstání dobře připraveni a také poučeni z předchozích chyb. Jedinou velkou skvrnou na jinak dobře provedeném potlačení povstání, byla smrt vrchního inkvizitora. Což otevřelo cestu na výsluní rodu Giordechů, když na jeho místo nastoupil současný vrchní inkvizitor Faedion Pearal Giordech.