Askaru IV. Leonnwis

Historie

Příběhové tajemství! K odhalení klikni na -->

Válka, která v El’drijských zemích řádila již řadu let, neměla ještě nějaký ten čas utichnout a přitom ještě před několika málo lety byl všude mír a klid. Předmluva Na El’drijský trůn usedl flyonní císař z rodu Foritů po tom, co se jim podařilo svrhnout posledního a obzvláště krutého dračího vládce. Po čase se na trůn dostal Arion, pokračovatel rodu, který do té doby vládl El’drijským zemím moudře a spravedlivě. Ke dvoru se svými schopnostmi vojevůdce dostal i lev Askaru. Pocházel z rodu Leonnwis, kteří vlastnili rozsáhlé pozemky a vinice na jihu Království Pra. Arion se nikdy netajil svými choutky podrobit ostatní země a Askaru se mu, jako Brigádní generál, v jeho plánech znamenitě osvědčil. El’drijská armáda postupovala a síla Ariona, císaře Koruny rostla stejně rychle jako krutost. Dobyl spoustu království, zemí a měst ve kterých se prohlásil za císaře. Ty kteří jej odmítli vypálil a srovnal se zemí. Náhodně určoval, kdo bude žít a kdo zaplatí životem. Askaru rychle pochopil, že Arion není moudrý a silný císař, za kterého ho považoval, ale jen obyčejný tyran a krutovládce. Na rozdíl od císaře měl ve svých tlapách sílu celé armády a spoustu věrných přátel. Když byl pozván na večírek do Císařského paláce, držel v tlapách magické zrcadlo, které Arionovi daroval. Věděl, že se císař rád vzhlíží v sám sobě a tak mu řekl, že až se do něj podívá, uvidí tam všechno, po čem kdy toužil. Ale také byl varován, aby tak činil v soukromí a tajnosti neboť jiní by v něm viděli jeho pravou tvář, krutost a zlo. Všechno to byla součást Askarova plánu na převzetí trůnu neboť zrcadlo, které mu daroval, bylo velice vzácným magickým artefaktem, který rod Leonnwis po desetiletí střežil v tajnosti. Takové předměty mají mnoho podob a na první pohled se jeví zcela obyčejnými. Mají však neuvěřitelnou moc a také různé povahy a zrcadlo mělo duši černou, jako byl Arion sám. Jeho temná povaha mu imponovala a když se do něj hned toho večera podíval, zlákalo jeho duši a uvěznilo ji v sobě. Zrcadlo ani Ariona od té doby nikdo neviděl. Askaru jej dal odvést neznámo kam. Tak začala vláda rodu Leonnwis. Vše, co Arion rozpoutal, si nový císař přál ukončit, avšak jak hluboce byl zklamán. Foritové nenechali celou věc jen tak být. Jejich vliv na říši byl i po zmizení Ariona stále citelný a tak se El’dra ocitla hned záhy v další válce, tentokrát občanské. Koruna byla rozdělena na čtyři samostatné země. Císařství svobodných zemí, území, které zůstalo věrné rodu Foritů a neuznalo Askara jako svého císaře. El’drijské státy s hlavním městem El’drou, které Askara vítali jako mírotvůrce podobně jako Království Pra a Ihr, které Askaru ke své nové zemi připojil. Počátek Uplynulo spoustu let od doby, kdy byl z El’drijského trůnu sesazen Arion, ale válka trvá stále. Zlaté pláně byly domovem flyonů a od nepaměti ležely hluboko v území Svobodných zemí ovládaného rodem Foritů. A právě to bylo místo, které si císař Tasl II. Leonnwis, vybral za bitevní pole. Věřil, že pokud by zvítězil a dostal Zlaté pláně pod svou kontrolu, nepřítele by tím zásadním způsobem oslabil. Místo veliké bitvy, která mohla válku rozhodnout a ukončit, jak se Tasl domníval, proběhlo jen několik malých šarvátek. Flyoni se El’drijské armádě toho dne nepostavili, ale místo toho našel Tasl na kraji lesa opuštěné, sotva narozené flyoní miminko. Jeho rodiče ho tam v samém zmatku nechali napospas přírodě. Všichni flyoni byli z toho místa armádou vyhnáni a tak by ho krom jisté smrti nečekalo vůbec nic. Mrňous ho okouzlil. K okřídleným zvláštní záští netrpěl, spíše jejich vzhled obdivoval. Musel však válčit tak, jako generace před ním. Prý to tak bylo správné. Než jej k smrti odsoudit rozhodl se vzít ho k sobě do paláce. Musel ale zatajit jeho flyonní já. Proto pomocí magie z malého flyonka udělal šedé lvíče, se kterým se vrátil. Měl s ním své vlastní plány, a protože se mu před několika dny narodil syn Carlos V., prohlásil i jeho za svého syna. Jméno Askaru, po prvním císaři z rodu, které mu dal, bylo symboličtější než si leckdo myslel. A nebyla to náhoda, že právě Askara prohlásil za následníka trůnu místo svého biologického syna. Jeho velká velká hra na jejiž konci měl být jednotný stát a život v míru, mohla začít.

Narození

Ačkoliv se narodil jako princ Koruny El'drijské nenarodil se v přepychu Císařského paláce, jak by každý očekával.

Příběhové tajemství! K odhalení klikni na -->

Císařovna Nerigi zatím pobývala na panství Starého království uprostřed Luvieniské provincie, kde před pár dny v tichosti porodila prince Carlose. Okolnosti nabídly zakrýt Askarův původ a taky fakt, že s Carlosem přišli na svět pár dní po sobě.

Na svět přišel v letním císařském sídle - malém hrádku na panství Starého králvovství uprostřed Luvieniské provincie, stranou všeho válečného běsnění. Jeho císařští rodiče to místo hojně navštěvovali, aby si odpočinuli od svých povinností a také své potomky uchránili před nebezpečenstvím války, která zuřila všude okolo nich. Divoká příroda savany byla ideálním místem pro schování toho nejcennějšího, co císařský pár měl. Všem říkali, že odjíždí na zámek Valleyfield, který nechal postavit jeho otec a bylo tomu sotva pár týdnů, co byl dokončen.
A tak společně se svým bratrem Carlosem V. přišel na svět 11. listopadu roku 44010 El'drijského letopočtu a otec ho prohlásil za nástupce Koruny. Malí princové začali svůj život jako zcela obyčejní lvi žijící na savaně. Kvůli svým povinnostem otce příliš často neviděli, ale jejich maminka jim byla vždy poblíž. Rychle si našli spoustu kamarádů a jejich hlavní starostí bylo, aby jev době koupání nikdo nenašel.
Od jejich narození uplynuly necelé tři týdny a byl čas ukázat jim město a nový život, který je čekal. Askaru i Carlos byli ze všeho hrozně nadšení a obzvláště, když jim otec sdělil, že jsou princové a tohle všechno bude jednou jejich. Hned, po příjezdu do paláce, který se stal jejich domovem, jim vysvětlil, že vládnout může jen jeden a že dalším císařem bude právě Askaru. Také oběma bratrům připomněl, že musí zůstat věrní tomu druhému a oba dva lvíčkové to toho dne svému otci slíbili. Od narození byli učeni k tomu, že sliby se musí plnit a to nejlepší čeho lze dosáhnout není koruna, ale čest a spravedlnost.

První školní dny

S tím, kdo vlastně je se Askaru rychle sžil. Bavilo ho být princem a byl sám na sebe náležitě pyšný. Každý den přemýšlel o tom, jaké to bude, až usedne na trůn a bude vládnout tak, jak to dělá teď jeho otec. S jeho sny na něj však dosedly i povinnosti. Stále bylo všude okolo něj, a v paláci obzvláště, vidět i slyšet o válce. Musel se všemu učit již od útlého věku. Císař nechtěl nic nechat náhodě. V bitvě se mu mohlo kdykoliv něco přihodit a Askaru musel být připraven zaujmout jeho místo, co možná nejdříve. Proto nastoupil do školy, když mu nebyl ještě ani jeden měsíc. Tasl si na vzdělání obou synů potrpěl a ve škole museli být ve všem nejlepší. Proto Askarovo dětství bylo z velké části ve znamení učení, práce a povinností. Téměř nepoznal, jaké to je chodit s ostatními ven, bavit se a žít, jak chtěl. Začínal chápat, že život v paláci a titul princ není jen o tom těšit se, až budu císař. Stálo za tím spoustu odříkání a práce. Ze všeho nejvíce si Askaru nechtěl připustit, že by v něčem selhal. Chtěl otci dokázat, že on je ten pravý pro trůn a že naděje, které do něj dal, on naplní.

{{hiddenspoiler|Title=Příběhové tajemství|Body= Zatímco Askaru byl předurčen trůnu, jeho bratr se měl stát vrchním velitelem armádních sil. Jejich otec chtěl, aby bratři v budoucnu museli spolupracovat a navzájem si nezáviděli to, co mají. Askaru musel studovat daleko více než jeho bratr. Musel se naučit [[zákonům, písmům, řeči. Musel umět ovládat sám sebe v situacích, které to vyžadovaly. Carlos se mezitím učil ovládat zbraně. Musel porozumět řeči boji a hlasu války, strategie, taktiky a vojenským manévrům. Každý z bratrů měl něco, co ten druhý potřeboval a sám neměl. Tak zajistil, že bratři budou táhnout za jeden provaz. Ani jeden z bratrů nechoval k tomu druhému zášť nebo snad závist. Měli se rádi a ctili jeden druhého, vzájemně si pomáhali. To byl jeden ze zásadních úspěchů rodičovské výchovy. }}

Jako princ byl ve škole oblíbený. Jelikož svým kamarádům dovolil kde jakou lumpárnu. Ač lvíče, privilegia měl po celé zemi. Tu se podívali do sklepení, tehdy zase do hradeb nebo do jiných normálně nepřístupných míst. Askaru si užíval každou volnou minutu a čím byl starší, tím víc se mu všechno začalo líbit. Nebral to už jako povinnost, ale spíše jako zálibu, která ho dělala lepším, chytřejším a hlavně věděl, že všechno, co se naučí, dokáže použít.

Život na univerzitě

Sotva ukončil základní vzdělání na prestižní škole, už ho otec hnal na další. El'drijská univerzita mu měla poskytnout domov na dalších šest měsíců.

V El’dře je zaveden dvouškolní systém. Protože v zde žije spousta rozdílných druhů je tomu i systém přizpůsobený. Na základních školách je za obecné vzdělání považováno jen čtení, psaní a počítání. Další výuka je individuální v závislosti na daném druhu. Každá rasa má zaveden vlastní vzdělávací program, který je jí plně uzpůsoben. Zatímco lidí se vzdělávají v obasti sociálních studií, kočky se pak věnují převážně ekonomii, elfové pak v přírodních vědách a tak obdobně. Základní školní docházka je tedy definována jako 3 školní roky. Pro každý druh je však školní rok jinak dlouhý. Pro lvy například to znamená pouhé tři měsíce. Každý má právo absolvovat plnohodnotné vzdělání. V případě Askara to znamenaly tři povinné měsíce základní docházky a šest dalších jako nástavba pro nástup na univerzitu. Tam by měl pro získání diplomu studovat dalších šest měsíců.
Více o školství se dočtete zde: [[1]]

Země El’dry jsou svou rozlohou ohromné. Měl-li jim Askaru někdy vládnout musel je poznat. Z toho důvodu při studiu hodně cestoval a zkoušel tak svoje vědomosti a dovednosti. Byl mu už skoro rok, nebylo se čemu divit, že více než studium ho začaly zajímat také lvice. S uvědoměním svého postavení přicházely i podmínky na vzhled, původ, povahu, mnohdy spoustu nesplnitelných věcí, které si přál jen z rozmaru. Tak se raději do žádných vážných vztahů nepouštěl. Flirtování, románky a večírky měl naopak velmi rád a neměl o společnost nouzi. Téměř žádný čas netrávil v paláci a i svou rodinu také prakticky neviděl. Když nestudoval, cestoval, a když necestoval, tak se bavil a začal žít svým vlastním životem. Byl už skoro dospělý, což mu s jeho titulem dávalo téměř neomezené možnosti. A on se jim rozhodně nebránil. Všechno nové bylo pro něj lákavé a žádoucí a chtěl to poznat.
Přes to všechno nezapomněl na to, kým bude a co ho čeká. Od malička byl zvyklý dělat věci, aby v nich byl co možná nejlepší a tak i přes zábavu, která okolo něj hýřila, nezanevřel zcela na studium a za šest měsíců získal vysokoškolský titul – Łion.

Magický výcvik

Magie je přirozenou součástí El’dry i jejich obyvatel. Každý o ní ví, že existuje a většina tvorů ji umí používat. Základní kouzla se učí už na základních školách. Pravý magický výcvik není pro všechny dostupný. Jen elita celého světa se do studia magie může dostat. Většinou jde o privilegované tvory z vyšších vrstev, osobní stráže nebo speciální jednotky. Magická univerzita je jen jedna a to v hlavním městě El’dra. Kdyby Askaru nebyl z císařského rodu, nejspíše by se do magického učení nikdy nedostal.
Ještě byl na základní škole, když nastoupil do magické učení. Škola magie nemá žádná pravidla pro vstupní věk a tak, když jeho otec usoudil, že je již dostatečně zkušený, začal studovat. Ze začátku to pro něj nebylo nikterak zajímavé a dost ho to nebavilo, jelikož místo kouzlení se stále jen učil teorii o tom a zase o tamtom. Nebýt jeho svědomitosti a touze udělat otci radost, nestudoval by. Byl přesvědčen, že by Carlos, byl na magii byl vhodnější. S časem, který strávil v učení, rostla i jeho síla, kterou mu magie propůjčovalal a až s odstupem času mu docházelo, že je to síla pro něj stvořená. Začal chápat principy světa a jeho tajemství. Dokázal svět nejen ovládat, ale rozumět mu a pomoci. Až tehdy byl svému otci vděčný. Disciplína a odpovědnost, věrnost pravidlům a řádu se u něj ještě více prohloubily, když mu kladli na srdce, že velká moc je podmíněna velkou odpovědností. Že magie není hračka a ani nástroj osobního potěšení. Je to dar přírody a života, že on je jen jedním z vyvolených, kterému bylo umožněno tento dat rozvíjet a pochopit ho.

Z lvíčete tyranem

Stalo se to jen pár dní po ukončení studia na univerzitě. Byl již připraven ujmout se vlády, znal zákony, hovořil a psal šesti jazyky, ekonomie, magie, diplomacie, to vše mu mělo dopomoci býti nejlepším císařem. Jeho bratr Carlos, vojevůdce a stratég mu byl vždy nablízku, vyžadovala-li to situace. Nic nemohlo být lepší. Ačkoliv jeho otec byl často a Carlose občas brával sebou. Ty chvilky miloval, protože mohl žít tak, jak vždy chtěl. Na úrovni v bontónu, ale chvílemi i dosti nezřízeným a volným stylem. Cestování, večírky, návštěvy zámků, hradů, létaní na dracích. To, co mu vzdělání odepřelo jako malému, si teď mohl dopřávat dle své libosti. Askaru byl Taslovi za všechno, co pro něj udělal a umožnil mu, nesmírně vděčný. Dával mu to okázale najevo pokaždé, kdy jen mohl. Za to se mu dostalo svobody, mohl být s kým chtěl a kdy chtěl. Do vztahů, svatby a rodičovství ho nikdo nenutil.

Z rána, několik dní po odjezdu císaře na bitevní pole Penkon se celým městem El’drijským rozezněly zvony a Askara, společně s jeho rodinou, uvítaly do nového dne. Hned vzápětí se městem roznesla zpráva o smrti císaře, který naleznul svůj věčný odpočinek v boji, za svobodu Koruny.
Ani vychování, učení, či povinnosti nedokázaly Askara udržet v paláci, ze kterého utekl. Vrátil se až nadcházejícího dne k večeru a s nikým nemluvil. Dusil v sobě smutek a slzy. Nepřál si, aby někdo viděl jeho slabost. Chtěl být sám, ale povinnosti ho nutily vládnout a být oporou pro svou rodinu. Hlavně pak jeho matce, která se snad ještě více než on s celou situací nedokázala vyrovnat. Nepochybně kvůli tomu si po několika dnech vzala život.
Pro Askara přestal existovat svět, na to, co se stalo, nebyl ani zdaleka připraven. Sice žil s vědomím, že válka je všude okolo nich a každý dnem k tomu může dojít, ale v sám sobě si to nikdy nepřipustil. Byl přesvědčen, že otci se nic nestane, viděl v něm velikého a silného vůdce – bojovníka, který přečká všechny nástrahy a vždy se jako vítěz triumfálně vrátí zpět k němu a k rodině. Nedokázal pochopit, proč musela odejít i jeho matka. Byla s ním vždy, když to potřeboval. Zahrnovala ho láskou a udělala vždy vše, aby její synové vyrůstali v co nejkrásnějším světě plného harmonie a souznění. Najednou to vše bylo pryč.

S bratrem nedokázal najít společnou řeč, ačkoliv si do té doby ve všem rozuměli. Zatímco Askaru chtěl po smrti otce nedělat nic a nechat válku být, Carlos reagoval přesně opačně. O to více se mu později nelíbilo, když po smrti jejich matky Askaru v afektu vyhlásil všeobecnou mobilizaci a změnil všechna svá rozhodnutí. Carlosovo přání bylo, aby smrt jeho táty nebyla zbytečná a válce byl už konec. Askaru naopak zatoužil po mstě a její důsledky mu byly jedno.

I přes smrt císaře skončil střet nabojišti u pevnosti Penkon drtivým vítězstvím Koruny El’drijské. Díky tomu všemu byl další průběh války prakticky jasný a vést otevřené konflikty na bitevních polích už nebylo potřeba. Flyoni po více než dvaceti letech války uznali svou porážku a měli zájem kapitulovat. Oni možná, Askara to ani nenapadlo a všechny pokusy o mír vetoval. Jeho rozhodnutí a touhu po pomstě nesdílel jeho bratr, který dobyvačnou válku, jak jí nazýval, nehodlal vést a ani se jí účastnit. Protože nebyla s Askarem rozumná řeč raději město opustil, aby tomu všemu nemusel být přítomen. Askara hnala touha po pomstě a již jako císař hnal své armády od jednoho města ke druhému, pálil je, ničil, drancoval a zabíjel. Zapomněl na vše, co ho tehdy učili, jako by to vůbec neexistovalo. Vzali mu rodiče, to co miloval a za to měli platit. Běsnění a tyranie, kterou rozpoutal, trvala dokud jeho meč nevzal život poslednímu flyonovi z rodu Foritů – toho rodu, který byl odpovědný za smrti Tasla, jeho otce. Za sebou přitom nechal zničená města, hladomor, zástupy mrtvých těl a zkázu. Až teď, když nepřítele dohnal na samotné dno a zašlapal vše, co mohl, měla válka konečně skončit.

Ačkoliv se po celé jeho zemi oslavoval mír a Askaru by byl ve městě oslavován jako mírotvůrce, i přes všechno zlo a běsnění, které rozpoutal. On sám se nikdy se do žádného města nevrátil. Vzdal se koruny i svého titulu a odešel žít na savanu, do míst, kde se narodil. Dříve tam chodíval s rodinou, teď věřil, že právě tam je rodičům nejblíž a bude tam moci být v klidu s vědomím, že jejich smrt nebyla marná a on udělal vše pro to, aby ji vykoupil.

Carlos se jal trůnu, jakmile se dozvěděl o resignaci svého bratra, ale nikdy se neprohlásil za císaře, ačkoliv si to Askaru myslel. Spoustu věcí, které válka vzala, muselo být obnoveno, zem vyžadovala pevnou a rozhodnou tlapu s jasné vedení. Flyoni, kteří předtím byli početní v každém městě, najednou chyběli. Askaru je při svých bojových výpravách považoval za odpad, který je nutné eliminovat. Carlos se vše snažil dát zpět do původního stavu. Do vlády mu začala mluvit lvice Alissa za kterou tajně chodil po několik předcházejících měsíců. Teď ji prohlásil za svou manželku. Viděl v ní oporu a budoucnost, kterou potřeboval k obnovení světa do jeho předchozí krásy.

Nový život

Savana - divoká příroda. Místo, kde neplatí pravidla civilizace, ale jen právo silnějšího. Většina zvířat tam nemá dar myšlení, řeči ani inteligence. Prostředí úplně jiné, než v jakém byl Askaru zvyklý žít. Zamířil na Hrádek Balanor, kde se on narodil. V přilehlém městečku a vesnicích žila spousta lvic, které mu často dělávaly společnost. Askaru to tam znal a tak věděl, že nikdy nepřijde zkrátka. Měl dostatek prostředků na život, který nikdy neměl a který ho lákal. Chtěl tak zapomenout na El’dru, císařské povinnosti i celou minulost, která se vlekla společně s ním. Cítil se bezpečně, magie, kterou ovládal, byla daleko silnější než kdokoliv v okolí mohl být.
Divoká příroda všude okolo má svá vlastní pravidla. Ku civilizaci dosti primitivní. Uvítání od lvic, kterého se mu častokrát dostálo, mělo primitivní účel – lvíčata. Ony neměly příliš možností k tomu, založit si svou vlastní rodinu a hlavně byly zvyklé, že se lev u nich nezdrží moc dlouho. Každá chtěla využít vzniklé situace. Askaru v tom naopak viděl večírky, románky a hýření zábavou, jakou si nemohl dopřávat nikde jinde. Společnost mu tehdy byla více než příjemná a velice žádoucí. Městečku s hradem a přilehlému okolí se lvi vyhýbali,obloukem. Je pravdou, že i samy lvice byly ke většině nápadníků chladné, a tak se Askaru s nikým dělit nemusel. Kdekoliv po císařství platí zákon, že rodiče jsou povinny ku svým svým potomkům a Askaru má prostředků více než kdokoliv potřebuje.

Každé ráno chodil na strategické obchůzky, jak flákání označoval. Najednou žil docela obyčejný život. Se zábavou a nabytým programem se to nedalo vůbec srovnávat. Byl mladý, temperamentní a touha dělat cokoliv s ním mlátila. Proto hnal stáda napříč savanou bez zjevného účelu. Škádlil lvy v cizích vesnicích dál od hradu a v savaně dopaloval vůdce smeček. Jednou, když se přes savanu proháněl, spadl do menší prohlubně, sice se mu nic neestalo, ale tichý smích ho nenechal klidným. Svým krkolomným pádem očividně někoho dost pobavil. Jaké překvapení pro něj bylo, když zjistil, že se mu směje lvice. To by si žádná nedovolila. Tahle byla už od pohledu dočista jiná. Černo-bílá, mladá a velice pohledná. Zůstal jen němě stát na místě a marně hledal jakákoliv smysluplná slova. Nakonec se zmohl jen na prosté a obyčejné ahoj. Naopak ona byla troufalá a také zvědavá jelikož ho Askara nikdy nepotkala a navíc si dokázala s Askarovým temperamentem a povahou poradit.

Na tomto místě v roce 2006 začal náš RP příběh větou: Kdo se to opovažuje smát se princi?!"

Tehdy Askaru poznal, že není tím největším, za kterého se považoval, ale že i obyčejná lvice mladší než on ho dokáže svázat a udělat bezbranným. Jakoby mu až teď došlo přes všechno to učení, že i obyčejná příroda skrývá tajemství, které může odhalovat a ještě více si svůj nový život oblíbil. Jmenovala se Shetani a pocházela z jedné divoké smečky na severu. Byla jiná než lvice, které dosud potkával, taková živá, hravá a přírodní. Ač ve smečce, kde žila nevládla nevraživost mezi samci k civilizaci nebo alespoň vesnici to mělo daleko. Žila v otevřené savaně společně s ostatními. Uměli mluvit a myslet a tím výčet jejich schopností končil. Askaru si mezi nimi připadal jako by prošel branou do jiného světa, ale velmi rychle si na takový život pod taktovkou přírody zvykl. Se Shetani se nenudil, v její přítomnosti mu zámky ani luxus nechyběly. Velmi si ji oblíbil, a to tak moc, že za necelé čtyři měsíce od jejich setkání mu na svět přivedla dvě dcery.

Příběhové tajemství! K odhalení klikni na -->

V okolí se proslýchalo, že někteří narození jakožto potomci Askara mají křídla. Vzhledem k trestu, který by je čekal se o tom nikdo neodvážil mluvit. Co se s novorozenými flyoňaty dělo nikdo neví, ale v okolí hradu vše žilo svým životem. Ani ve smečce kde žil se nikdo nedozvěděl o tom, že se mu kromě dvou dcer narodil i lvíček, který měl křídla a na svět přišel už mrtvý. Pro Askara to byl šok. Nedokázal to pochopit, nikdo z jejich rodiny nikdy křídla neměl. Jako trest od přírody za všechno, co udělal. Jakoby ho sama příroda zavrhla a stal se prokletým.

Vládce nové země

Všechno se pro Askara měnilo ze dne na den. Jeho dcerky, Kia a Neliea vyrůstaly v bezstarostném světě. Askaru nechtěl, aby je stihnul podobný osud, jakému musel tehdy čelit on. O městě a o tom, kým vlastně je, se nikdy nezmínil. Chtěl žít tady i se svou rodinou a postupně se vzdával své minulosti. Nikdy se nezbavil toho, co ho jako lvíčete naučili a císař, který v něm za ten čas vyrostl, v něm stále přetrvával. Svými zkušenostmi a silou spojil přilehlé smečky v jednu zemi, kterou nazval Lion Fortress ve které se nad zákony přírody měl uznávat status Askara, jako vládce. Do této země zahrnul i svět, ze kterého pocházela Shetani. Na rozdíl od přírodního pojetí smečky Askaru jiné lvy nevyháněl, naopak je učil toleranci a v určitých ohledech i manželství jednoho lva a jedné lvice po vzoru El’dry tak, jak se to naučil i on sám. Byla to zvláštní doba, ale jak se zdálo, vše fungovalo, jak si Askaru přál. Kia s Nelieou mu dělaly radost každým dnem a on se jim náležitě věnoval.
Když jednoho večera Askarovi lvice oznámily, že poblíž Skály se někdo toulá, neváhal a vyrazil mu vstříc. K jeho překvapení nepotkal nikoho jiného, než svého bratra Carlose, který nejspíše věděl celou dobu, kde se ukrývá, ale až skoro po roce od jejich odloučení se za ním přišel podívat. Ačkoliv si Askaru nepřál se svou minulostí mít nic společného, Carlose nevyhnal. Z počátku k sobě oba dva bratři byli nedůvěřiví a koutkem oka podezíral jeden druhého. Než toho večera vyšlo slunce nad horizont, rozpovídal se Carlos před Askarem o El’dře. Přišel za ním, protože chtěl, aby se vrátil. Pochopil, že on na vladaření není ten pravý. Neměl znalosti ani vzdělání, jejich otec vždy dbal na tom, aby museli spolupracovat. Ačkoliv se Carlos snažil, nedokázal tomu všemu porozumět tak, jak by Askaru hravě svedl.
Askaru o návrat neměl zájem, nestál ani o pocty a tituly, které mu Carlos nabízel. Místo toho se s bratrem bavil o tom, jaký život teď žije on. Carlos souhlasil s tím, že nikomu neřekne, kdo Askaru je a bude hrát jeho hru o bratrovi, který se ztratil a toulá se savanou pod podmínkou, že mu pomůže napravit, co on napáchal alespoň tím, že mu bude nablízku a radit co a jak.