Lysandra Arwen

Šablona:Infobox-postavaLysandra Arwen se v příběhu poprvé objevila na přelomu let 2016 / 2017 po boku Theodora a aktivně se píše i v současnosti. Rychle si získala sympatie ostatních hráčů pro své velmi svérázné pojetí a charakteristiky, které se k El'drijskému příběhu perfektně hodí.

Popis

Lysandra se svými ostře řezanými rysy v obličeji už z dálky budí dojem silné lvice, se kterou není radno si zahrávat.
Její bledě modré oči jsou jako tenká vrstva ledu, která může kdykoliv prasknout a stáhnout vše do smrtících hlubin. Stejně tak ale skrze ně není možné nahlédnout do jejího nitra, pokud si to nepřeje a před cizími, kterým nedůvěřuje, pozbývají sebemenšího pocitu. Ve tváři je velice pohledná, na svém vzhledu si dává obecně nadmíru záležet. Ve své kráse nevidí jen svůdnost, ale i zbraň. Její hlavu, vždy sebevědomě drženou s čenichem kapánek nahoru, nese silný a elegantně zakřivený krk napojený na klenutou hruď a svalnaté plece.
Ani zbytek jejího těla není ochuzen o střídmé svaly, rýsující se pod hedvábně jemnou srstí, krásně se na slunci lesknoucí do modra. Na svou srst je obecně velmi háklivá a udržuje si ji v naprostém pořádku a čistotě. Ač byla na nejednom bitevním poli, není poznamenána výraznými jizvami, ty malé se v husté srsti lehce ztrácí. Přední končetiny jsou kratší, ale zato masivněji stavěné. Tlapy má dobře osrstěné a její dotek je tak velmi příjemný a měkký, pokud se zrovna nerozhodne vás polaskat po tváři svou pěstí. Zadní tlapy jsou delší, ale ne tak masivně stavěné. Je schopná se na nich s přehledem udržet, pohybovat se po dvou s grácií, když je to nutné, především tedy v boji, kdy přední potřebuje mít volné pro držení meče či jiné zbraně. Polštářky má na všech tlapách bílé, v kontrastu s černou srstí, jen na pravé přední tlapě má polštářek růžový.
Dlouhý ocas je na konci obohacený o huňatou bambulku, barvou se nijak nelišící od zbytku těla.

Její šatník je velice bohatý a jako spousta jiných lvic má ráda pěkné věci a obléká si jen to, o čem ví, že vynikne nad ostatními. Její šaty jsou především z kašmíru, saténu nebo hedvábí a vůbec nejraději nosí výrazné barvy, které nedají zaniknout líbivým liniím jejího těla. Velice ráda nosí podvazky a ještě radši je používá jako elegantnější popruhy pro pouzdra s dýkami. Ve svém soukromí, nebo na cvičišti, je jí ale vůbec nejlépe ve volné černé košili, která (jak sama doufá) patřila jejímu otci.
Ačkoliv má jako voják svou ocelovou, zlatě polychromovanou zbroj, raději nosí lehčí koženou zbroj. Ta je opatřená o výztuže páteře a břicha, chránící měkké orgány v těle. Zvláště oblíbené má nátepníky doplněné o skryté vystřelovací dýky, které Lysandra chová ve zvláštní oblibě.

Charakteristika

Lysandra se nejčastěji vyznačuje lhostejností a ledovým klidem, ve zvláštních případech ale také prudkou výbojností a postojem rozzlobeného pitbula. Je velmi těžké ji něčím vyvést z míry už jen proto, že své negativní pocity téměř nikdy nedává najevo. Každý, kdo by se ji snad snažil zesměšnit, musí mít na paměti, že urážky směřované na její osobu vrací i s úroky, přičemž jí z tváře nikdy nemizí pobavený pohled. Sama si ale ráda dělá legraci z ostatních, přičemž z postavení dotyčného si nedělá těžkou hlavu. Je dost svérázná a usměrnit ji stojí obrovské množství trpělivosti. Ona sama je ale až neskutečně trpělivá, až na některé výjimky, ale když ji někdo skutečně dopálí, nebojí se použít pěsti a dát pokušiteli na srozuměnou, kde je jeho místo. Když se jí něco protiví, dává to okázale najevo.
Jedná, jak sama uzná za vhodné. Je klidná, ale zároveň divoká a nezkrotná; elegantní a důstojná s tendencí dělat špatné věci a nehledět přitom na morálku. Je to vůdčí osobnost, která musí mít vždy poslední slovo a má ráda pod kontrolou všechno a všechny, až na sebe samotnou. Její chování hraničí s arogancí, dokáže být až neuvěřitelně tvrdohlavá a sobecká. Možná nemá vždy pravdu, ale jen těžko si dokáže přiznat chybu. Ten, komu důvěřuje, ji však může vidět i z jiné stránky. Když odloží svou masku ironické mrchy, je to hluboce milující lvice, empatická a milá, se zálibou v pestrých barvách. Takové lvíče, kterým nikdy neměla moc možnost být. Velmi dobrou přítelkyní, která kdykoliv pomůže a podrží.
Je však těžké si její důvěru získat. Dokáže se chovat jakkoliv, ať je to v dané situaci vhodné, či nikoliv. Nikdy u ní není jisté, jakou reakci bude mít na vnější podněty. V přítomnosti těch, na které je zvyklá, je taková, jaká být chce – je svá. Přátelská, veselá a dokonce milá. Už od narození je společenský tvor ale ani samota jí není cizí a sem tam ji vyhledá, ale nikdy ne na dlouho. Společnost, kde se může předvádět a sledovat závistivé pohledy ostatních, je jí milejší. Ve vybrané společnosti se chová jako prvotřídní dáma, ale ráda hospodské rvačky, které ji nejsou cizí. Dokonce je mezi opilci ráda rozpoutává, aby je mohla poté pobaveně sledovat.
Lysandra absolutně poztrácí hudební talent, a ačkoliv se mnohokrát snažila naučit hrát, nešlo jí to. Miluje ale hudbu od opravdových umělců i talentované herce jevišť, miluje operu. Snad jen v takových chvílích ostatní mohou vidět, jak jí led v očích taje a slzy, kanoucí jí po obličeji, nechává neskrývané. Celkově má velmi ráda kulturu. Už od toho, co se naučila číst při každé volné chvíli lenoší s knihou v tlapách, nejlépe také s tabulkou dobré čokolády poblíž.
Lysandřinou základní dovedností je boj. Díky své pružnosti a ohebnosti dokáže velmi zdařile uhýbat ranám na ni směřovaným, stejně jako se vykrýt a zasazovat rány vlastní. Na lvici má velkou sílu, ale ráda si ji nechává pro sebe až do samotného střetu – s oblibou budí dojem snadného protivníka, proto se před bojem příliš nechvástá, spíše se snaží tvářit jako zajíc zahnaný do kouta, aby ten dojem ještě přiživila. Její hlavní zbraní je meč, dokáže ale obdivuhodně vrhat dýky, které si pokaždé najdou svůj cíl. Všechno na základě výcviku a jejímu nekonečnému snažení o zdokonalení.

Historie

Minulost. To je něco, za co se Lysandra do skrytu své duše stydí, ačkoliv si nevybíráme, kde se narodíme. Nemluví o ní, téměř nikdo ji nezná. Kdykoliv na ni přijde řeč, vytáhne svou dokonalou lež o lvici ze zámožné rodiny, která četla příliš mnoho knih o statečných dámách, jež se zcela vymykaly etiketě, které se pouštěly po hlavě do vzrušujících dobrodružství, a náplní jejich dnů nebylo pouze rozmlouvání o šatech nad šálkem čaje. O lvici, která chtěla být přesně taková, co opustila rodinu pro vojenský výcvik. Všem je jasné, že to takto nebylo – vždyť si neustále vymýšlí nové scénáře. Nikdo se ale neptá a místo toho, aby si od ní svými otázkami vysloužili nehezký pohled, snad i hrubou slovní přestřelku, respektují její soukromí. Přesto, na jejích lží je zrnko pravdy…

... a tak si sbalila svých pár švestek a utekla z domu. V prvním městě, na které narazila, se nechala zapsat na vojenský výcvik. Její začátky nebyly kdoví jak slavné. Nikdo ji tam nebral vážně. Sama, mezi samci, jako pohledná tvářička s nosánkem kapánek nahoru byla vždy tou křehčí a méněcennou. Byla ovšem velmi ambiciózní a tak netrvalo dlouho, než dala znát, že být lvicí neznamená být slabá. Zapadla a měla našlápnuto ke slušné kariéře. Ale ani Lysandra nebyla dokonalá a s prvním lvem, do kterého se zamilovala, pochytila i špatné návyky. Naučila se pít a užívat omamné látky, viděla v tom zábavu a nemyslela na možné nepříjemnosti, které by jí to mohlo přivodit. Ani neviděla, že ji její přítel nemá skutečně rád, byla slepá a tak, když ji z výcviku vyhodili, mohla se jen divit, proč se za ni nepřimluvil. Neměla kde shánět peníze na další dávky a z nadějné Lysandry se opět stávala poddajná troska.
Opět odešla z města, tentokrát do El’dry. Ani tam se ze svých chyb nepoučila a živořila dál. Její život se nesl stále na stejné vlně, alespoň do jedné noci. Vždy se mezi opilci ráda chvástala, kdovíjaká není bojovnice, přesvědčená o svých bezchybných dovednostech. Tehdy ji uslyšel také jeden z generálů, který ji před celým lokálem dokonale zesměšnil a poražená Lysandra se raději odklidila pryč, se svou raněnou pýchou. Když si za pár dní nechala štědře zaplatit za své služby, ani nevěděla, že si ji koupil ten samý generál.

Theodor pro ni znamenal vstupenku do jiného života, který se v mnohém podobal tomu, ve kterém vyrůstala. Najednou se ze zaprášených ulic města objevila v samém srdci Koruny, kolem luxus a krása, z které přechází zrak. Začala její cesta k nápravě, ač ze začátku byla přímo nepříčetná. I tohle období pominulo a jí se vrátila do života jiskra i zdravý rozum. Vrátila se opět do výcviku a to s mnohem větším nasazením. Na cvičišti byla poslušným vojákem, v soukromý se bavila vyhříváním Theodorovi postele a vymýšlením žertů na jeho účet.
Výcvik tentokrát dokončila úspěšně a dokonce bez větších problémů. Svou kariéru u [Armáda Koruny El'drijské|armády]] začala na pozici špiónky. Protože už v dětství ráda všechny sledovala, bylo to pro ni jen hrubější a vážnější forma její staré hry. Poté ale přišel atentát na císaře a jeho rodinu, což Lysandřin život opět trochu změnilo. Coby jedna z nejlepších špiónek armády byla pověřena viníky vypátrat a předvést před spravedlnost. Zde ale padla kosa na kámen a Lysandra se do hlavního města vracela s nepořízenou. Její neúspěch ji hluboce zasáhl. Oslabení Koruny navíc využili flyoni z A’ghidu a přišla válka.
Velkou část z ní Lysandra prožila v hlavním městě, mimo všechny větší boje. Spousta velitelů ale musela odcestovat na frontu a tím se nabízela vyšší místa, která bylo nutné obsadit. Theodorův vliv a Lysandřiny ambice se spojily a zakrátko z ní byla velitelka Císařská garda. Po dalších pár měsících se vyhoupla až na vrchního generála armádních sil. Nakonec ale i Theodor byl nucet El’dru opustit a odcestovat na frontu, kam ho následovala. Ačkoliv se po tři měsíce na frontě ukázala jako schopný bojovník, se spoustou zkušeností si ale odnesla také noční můry, které ji mnohdy trápí i dnes.