Disas Anaemis

Šablona:Infobox-postava==Vzhled postavy==

Disas je velmi pozoruhodný irbis, ačkoliv je poměrně smutné, že se jeho zvláštnost skrývá v nespočtu tělesných postižení.
Pohled do jeho nesymetrické tváře s propadlými tvářemi a velkými pytli pod očima vzbuzuje u jeho pozorovatelů mnoho pocitů a otázek. Nehezká minulost v jeho vzhledu zanechala nejen fyzické, ale také psychické stopy. Z přísně snažené linie tlamy byste pak jen stěží dokázali vyloudit byť jen jediného slova; nekompletní chrup není levhartovi takovou komplikací, jako absence jazyku. Ač je němý, není neschopný komunikace. Pod tlamou mu roste tmavomodrá bradka, která se po dolní čelisti táhne až k vnitřkům uší, spojená s hustým obočím, jako plnovous. Pod obočím se skrývají zapadlé oči v barvě ohně, které mnohé viděly, a jen z nich lze vyčíst, že nic příjemného to nebylo.

Silný krk přechází v zakřivená záda. Porůstá ho dlouhá srst, která by ho v zimě zcela jistě znamenitě uchránila před chladem, nebýt neuhasitelného žáru uvnitř jeho samotného. Podobně, jako celý jeho zevnějšek, působí neupraveným a ledabylým dojmem. V oblasti plecí a mezi lopatkami je srst nejdelší, kolem ramen padá jako límec hřívy až do poloviny trupu. Ten působí skoro až podvyživeným dojmem. Propadlé břicho přímo opisuje zaoblenou páteř, na které je možné spočítat bez problému všechny obratle. Stejně tak i žebra, která vystupují ze srsti, na místech již stářím vypelichanou. Jinak je jeho srst krémová až zašedlá, doplněná o černé skvrny. Ve všech ohledech se jedná o tělo vetchého starce, jehož sílá se neskrývá ve svalech a pružnosti, jako spíše v magii. Bolest zad přitom není to jediné, na co si ustavičně stěžuje. Stejně, jako všichni Nadaní, je ale o něco větší a mohutnější než jiní jedinci téhož druhu.

Oproti slabému tělu jsou jeho tlamy silné a mohutné. Jeho krok je jistý, třebaže kvůli dřevěné ortéze na levé zadní noze poměrně pomalý a ne právě nenápadný. Ortézu přitom sundává pouze před koupelí nebo před tím, než ulehne do peřin. Bez ní není téměř k zastižení, ačkoliv pahýl, který mu po useknuté noze zbyl, se dá za pomoci trochy fantazie lehce domyslet. Nehledě na fakt, že bez ortézy není právě plně schopný chůze. Čím se však může i přes všechny tělesné nedokonalosti chlubit je dlouhý a chundelatý ocas.

Doplňky

Jako každý Mistr chodí oblékaný ve slušivém obleku. V jeho případě nabírané košili a střídmě zdobené vestě, v barvě žhavých uhlíků. Čelo mu přitom zdobí úzký zlatý kroužek, vzdáleně připomínající korunky, s docela malým krystalem přiloženým na spánek. Ten mu pomáhá komunikovat ke všem, nahlas. Jeho neodmyslitelnou součástí je mimo to sukovitá dřevěná hůl, v jejíž hlavici je zasazený Deom – krystal Mistrů ohně, který se v tomto postavení dědí a obsahuje moudrosti všech Mistrů, kteří kdy žili. To ale jen v případě, že se zrovna nachází v prostorách Svatyně, popřípadě kdekoliv jinde, jakožto Disas, Mistr.
Tvář Vypravěče patří poutníkovi zahalenému ve starém, děravém plášti s kapucí, která ho chránila před kýmkoliv, kdo by mohl poznat jeho pravou identitu.

Podobně, jako všichni Mistři, nemá nárok na vlastní půdu ani domov, který by mohl podle svého spravovat. Zákon je tak nastavený právě proto, aby Mistři trávili všechen svůj čas se svými učedníky a byli jim ve dne v noci nablízku jako podpora. Přesto se o něm nedá říci, že by byl chudý; ba naopak. Peníze se tak pro něj stávají takřka bezvýznamné, jelikož jako stařec netouží po ničem tolik, jako po klidu. Nemalé jmění je na jeho účtu v bance téměř netknuté.

Charakter

Disas byl již od narození veden cestou poznání a neustálého vzdělávání. Vědomosti jsou mu nadevše ceněné a to jediné, čeho se bojí, je zapomnění. I proto považuje za svou povinnost se o ně dělit a předávat je dál, aby, až sám zapomene a bude zapomenut, vědění přetrvalo. To z něj dělá ideálního Mistra. Ač je již stár, zachovává si svou vzpurnost a odnepaměti mu oválné zdi Svatyně byly klecí. Kvůli svému vnitřnímu žáru potřebuje v kožichu neustále cítit chladivý vítr Tichých vrchů, kam se poměrně často vytrácí, přičemž starost nad svými svěřenci přenechává dceři. Je to jeho způsob rekreace, neboť [[souostroví Attoli] si žijí vlastním životem a nikdo tam nemá ani tušení, že jim u táboráku příběhy vypráví jeden z nejmocnějších jedinců v zemi, hned po králi. Tak si ostatně vysloužil svou přezdívku Vypraveč, na ostrovech ho nikdo ani jinak neosloví.

To, jak zapůsobí na první pohled bývá dost nejasné. Osud mu právě do karet nehrál a Disas musel spoustu ze svých bližních sledovat umírat. Celý jeho život je tak prosycen hořkou pachutí viny, ale také neutuchající otcovské lásky a odhodlání bojovat pro to, co mu zůstalo. Ačkoliv se snaží být nestranný, plane pro své ztráty neskrývanou nenávistí k Šerochodcům i Smrtonošům.
Přes všechny útrapy má i své světlé stránky a ve finále je takovým tím typickým hodným dědečkem. Je trpělivý, milý a nápomocný. Nic však nebere jako samozřejmost a když se po něm něco chce, musí být nejprve absolutně přesvědčený.
Jakožto Mistr je nekompromisní a jeho žáci jsou nuceni dělat vše, co se jim řekne. V kůži Vypravěče je naopak velmi milý a usměvavý. Kdyby mohl, zřejmě by ihned pověsil své povolání na hřebík a pouze se toulal po horách. Tak rád vypráví různé příběhy a legendy a ostatní ho tak rádi poslouchají, že sem tam i v královské zahradě za nocí zapálí velký táborák, aby ho všichni z paláce i z domů okolních aristokratů, mohli poslouchat.

Historie

Disas se narodil do velmi staré a vážené rodiny Nadaných, patřící mezi nejmocnější svého druhu. Proto byl od brzkého mládí veden cestou za vzděláním a vnitřním klidem, který je u ohnivého Nadaní velmi těžce kontrolovatelný. Už od malička byl velmi zvídavý a uzavřený a příliš mu nevadilo trávit své dny nad knihou, než venku se svými vrstevníky. Ve Svatyni patřil k nejlepším žákům a ostatní mláďata ráda svého Mistra obviňovala z toho mu nadržuje – ostatně, Mistrem byl v té době právě Disasům otec. Ten byl ale ke všem spravedlivý a na svého syna obzvláště přísný, dalo by se říci, že v době výuky šla všechna rodinná pouta bokem.
Jeho otec však poměrně záhy skonal a Disas byl příliš mladý, než aby mohl post převzít. Hlava úřadu tak musela být zvolena formou konkláve. Nově nasazený Mistr se s Disasem nemazlil, dokonce ho měl ze žáků v nejmenší oblibě a všemožně se snažil ho před ostatními shazovat kvůli jménu, které mu už samo o sobě propůjčovalo obrovskou moc. Mladý irbis byl však mnohem moudřejší a nebylo v jeho zájmu pouštět se do sporů s takovým pablbem, přešel tak na samostudium. Jeho magie sílila a s ní i sebeovládání, které bylo klíčem k úspěchu.

Dospěl, uzavřel úspěšně všechny zkoušky a dokázal, že je plně způsobilý. Konečně si našel čas na osobní život, který pro něj během studia takřka neexistoval. Začal si mnohem lépe všímat tvorů kolem sebe, a začal zjišťovat, že nezná ani polovinu svých vrstevníků, kteří s ním po tři roky učení sdíleli jednu ložnici, kteří s ním sedávali stolu a spolu se učili ovládat magii. Ačkoliv věděl, že by je znát měl, neznal. Poměrně rychle si ale začal všímat okolních samicí, a protože právě Ohniví Nadaní mají tendence být v lásce nejvášnivější, začal se dvořit mladé levhartici. Její magie mu zpívala, což znamená to samé, jako osudová láska. A protože jsou mláďata tím nejpodstatnějším v životě Nadaných, brzy nato si Ionii vzal, načež na svět přivedla dvojčata – syna Thenara a dceru Dianu. Pro Disase to byla nejšťastnější doba v životě, nic mu nechybělo a víc si ani nepřál.

Chvíle radosti a štěstí ale netrvají věčně a tak to bylo i v tomto případě. V Bellmoralu nastaly krušné časy, které Disasovi zasadily tu největší ránu. V roce 493 Bl. l. přišlo druhé povstání Temných a všichni schopní Nadaní byli nasazeni do ulic, aby jejich útok odráželi a zároveň chránili civilisty. Vznikaly barikády a podzemní chodby sloužily jako úkryt pro ohrožované obyvatele města, kde je méně schopní mágové střežili. Disas i Ionie byli nuceni svá mláďata opustit a připojit se k oddílům, které měly Temné bezprostředně odpravit. Zprvu se zdálo, že boje nebudou dlouhé, ale po několika dnech se ukázalo, že základna tvořená Temnými je mnohem větší, než se zdála a do bojů museli být začleněni členové Silentshade, ačkoliv se tím musela riskovat možnost zběhů a obrat očekávané pomoci ve vycvičené nepřátele. Oddíly Nadaných nicméně byly zatlačeny a Temní se do ulic vylili jako ničivá vlna. Během bojů byl zabit Disasův ještě ani nedorostlý syn Thenar, kdežto dceru se otci zachránit podařilo, ačkoliv přitom sám padl do zajetí.

Ze svého zajetí v dimenzi Šerochodců, Táwia, si toho příliš nepamatuje. Jen bolest a tmu, zřejmě proto, že se ustavičně probouzel a padal do bezvědomí. Teprve po tom, co se ho podařilo vypátrat a přivést zpět dokázal udržet vědomí po delší dobu. Přesto potřeboval ještě další dva měsíce, než se dokázal postavit na tlapy a ještě déle, než si zvykl na nový způsob komunikace. Nikdy víc už ale nebyl tím pohledným a silným levhartem, kterým býval a musel přijmout své nové tělo, postižené mučením. Nicméně se vrátil do světa, kde byly boje již zažehnány a Temní poraženi, což mu příliš radosti nepřineslo, protože to byl současně svět, kde jeho milovaná Ionie neexistovala. Zemřela během bojů a jedinou oporou mu tak zůstala dcera Diana. S její pomocí je schopný zastávat postavení Mistra, které mu bylo po rekonvalescenci přiděleno.