Faedion Paeral Giordech

Šablona:Infobox-postavaFaedion Paeral Giordech je druhý nejstarší syn nynějšího Lignumského protektora a dvojče jednoho z nejvlivnějších gielfů v Bellmoralu. Významně se podílel na potlačení posledního povstání Temných a od roku 493 Bl. l. zastává post Inkvizitorského velemistra.

Popis

Giantelfí původ je u Faediona téměř nepřehlédnutelný. Jde o vysokého a statného muže, který nad většinou čtyřnohého obyvatelstva země ční jako lucerna. Tohle zdání podporují stříbřité zvlněné vlasy, jež jsou pro jeho rodinu tak typické. Velice často je nosí rozpuštěné, ale když je potřeba, stahuje si je do krátkého culíku na týle. Kštice mu většinou svévolně padá do vysokého a zamyšleně nakrčeného čela. Ačkoliv je o několik minut mladší než jeho dvojče, zdá se být on tím starším z nich. To především proto, že mu jinak pohledný obličej, brázdí dlouhá sečná jizva, začínající v koutku pravého oka, pokračující pod kořenem zalomeného nosu až k mohutným kotletám na levé tváři. Další méně výrazné jizvy má i na uších, které vylézají ze záplavy vlasů a jsou viditelně delší než uši běžných elfů. Husté obočí je na levé tváři přeseknuté další malou jizvou. Na svět shlíží tmavě modrýma očima se světlým kroužkem kolem bělma a výraz v jeho obličeji zjemňují stříbrné řasy. Zatímco jeho bratr si pěstuje viditelně zamračený knír, Faedion ten svůj nechává růst se špičkami směřujícími nahoru. Úplně mu zakrývá horní ret a pod spodním už začíná krátká bradka a část vousů si v pečlivě zastřežených trojúhelnících nechává růst také na tváři, pokrývají mu také hranu silné spodní čelisti. Na krku mu roste hrubé strniště, které si velmi často jednoduše nestíhá holit. Nezakrývá však další z jizev, které byste na jeho těle objevili.

Díky častému a intenzivnímu tréninku je ve skvělé formě a na jeho těle je to znát. Pod snědou kůží se mu napínají svaly, na které může být pro řadu žen smyslný pohled, na druhu stranu to z něj ale dělá muže, se kterým nechcete přijít do křížku. Široká ramena, klenutý hrudník, silné paže, které unesou i těžká břemena, mozolnaté dlaně a galerie jizev, která celé jeho tělo pokývá, pouze podtrhuje tohle přesvědčení. Pevné a dlouhé nohy mu dávají velkou rychlost, ačkoliv právě ta je jeho darem; umí se doslova pohybovat jaké vítr. Třebas nemá téměř žádné výrazné zdravotní potíže, tu a tam dopadá na levou nohu, kterou měl několikrát zlomenou a doposud ho někdy zlobí.

Doplňky

Pokud zrovna situace nevyžaduje odolný kožený oděv, rád využívá svého nemalého platu stejně jako rodinného jmění, které mu připadá, na nákup krásných a nákladných oděvů. Mnohem častěji, než to ale nosí oděvy z hrubého a silného materiálu. Kabáty spíš těžké a kožené, než z brokátu a vysoké boty s pevnou podrážkou. Není pochyb o tom, že je připravený na každou situaci; se zbraněmi skrytými různě v záhybech oblečení nebo v botách. Na každou misi bere celočerné brnění z té nejkvalitnější kůže, s vycpávkami na slabinách a kovanými nátepníky, které jsou technicky vylepšeny vysunovacími dýkami. Jde o odolný ale pružný oblek, ve kterém se může pohybovat, jakkoliv potřebuje. Na zádech velmi často nosí v překřížených pouzdrech dva šamšíry, které se staly jeho oblíbenou zbraní. Na rozdíl od ostatních inkvizitorů, Faedion nenosí svazovací krystal.

Spolu s Damilionem obývá residenci Giorech na Královské třídě v Aldrionu, ačkoliv se kvůli povinnostem častokrát zdržuje spíš na inkvizitorských úřadech. V bratrových stájích ho i přesto pokaždé věrně vítá sedmiletý valach pegase Norrell, speciálně šlechtěný do bitev. Podobně, jako Faedion je velmi mohutný, hlavní zvláštností je však jeho šest končetin, kterými se takto šlechtění pegasové vyznačují. On sám ztratil lordský titul po nástupu do inkvizitorského řádu, a tedy nemá jakékoliv právo na rodinné dědictví, stejně jako se v případě Damilionova úmrtí nemůže, coby druhý nejstarší v pořadí, ucházet o místo lorda protektora.

Charakter

Faedion raději naslouchá, než aby sám něco říkal. Drží se někde v pozadí a vše v tichosti pozoruje. Rád analyzuje a odhaduje, aby mohl rychle a bez zbytečných okolků reagovat na případné nebezpečí. Je velmi pohotový a díky svému daru rychlosti schopný zabránit i hloupým nehodám, které by mohly skončit rozlitou krví nebo dokonce smrtí. Svým způsobem je snad i přátelský, ale velmi opatrný. Předtím, než někoho pustí do svého soukromí, si musí být naprosto jistý jeho úmysly, a tak je jediná osobá, kterou má skutečně nejblíž svému srdci, jeho dvojče. S ním sdílí velmi silný mentální vztah, což už nejednou druhému zachránilo život. Na vzdálenost jsou si schopni vyměňovat myšlenky a ani z očí do očí spolu nemusí nahlas mluvit, aby se vzájemně domluvili.

Na rozdíl od Damiliona má větší smysl pro humor a častěji se dokáže spontánně zasmát. I maličkosti mu dokážou zvednout zasmušilou náladu. Na druhou stranu ale nemá příliš v lásce společenské akce, různé bály a večírky. Co jen to jde, vyhýbá se jim, a když už není k zbytí, minimálně se drží hodně daleko o parketu. Jediný tanec, který ovládá je ten bojový a kdyby měl tančit se ženou, zřejmě by mu zrovna moc nepoděkovala, zvláště se svou váhou. Tancuje velmi neohrabaně, třebas se ho to bratři snažili naučit, než nad ním konečně zlomili hůl.

Když jde však o práci, je soustředěný a neoblomný, ve vyhrocených situacích se může jevit až krutý. S Temnými nemá slitování a stejně jako s jinými hrozbami se nad nimi nepozastavuje a bez slitování je likviduje. Velmi si zakládá na tom, aby byla jeho rodná země v bezpečí. Snad i proto mu bylo do rukou vloženo vedení celého řádu. Jeho bojové umění je působivým obrazem hry svalů a téměř až neskutečné ohebnosti. Pro své umění se ohánět sečnou zbraní, dává lekce svým druhům, ačkoliv se inkvizitoři často do přímého boje nedostávají; jeho to ale baví a naplňuje.

Historie

Faedion se narodil jen dvě minuty po svém dvojčeti do velice vážené protektorské rodiny Giordechů. Ačkoliv nebyl prvorozený, již od dětství se mu dostávalo jen toho nejlepšího a mohl mít v podstatě vše, na co si ukázal. On a Damilion si byli již od raného věku velmi blízcí, jeden stejný jako druhý a úplně k nerozeznání, z čehož měli často obrovskou legraci. Když však přišla řeč na jejich zájmy, rozdíl byl hned patrný. Zatímco Faedion rád trávil čas se strážnými s tupým mečem v ručce a v hlavě si přehrával velké bitvy, Damilion mnohem raději trávil čas se svým dědečkem, se štětcem v ruce nebo rozpravou nad starými díly mistrů. Uměleckého talentu se Faedionovi nedostávalo, a tak mohl bratrovi jen tiše závidět.

Jejich rodné město Lignum, rozkládajíce se na úpatí hory Giant na severu Bellmoralu bylo velké a plné dobrodružství. Široké i úzké spletité uličky přímo vybízely neplechám a dávaly dostatek prostoru představám, co dva neposedné mladé aristokraty čeká za rohem. Když byli starší, rádi se po nocích kradli z domů; někdy objevovali město, jindy ze stájí potajmu vyvedli dva pegase a nad spícím městě svobodně plachtili. To se samozřejmě nelíbilo jejich rodičům – hrozba ze strany Temných byla stále aktuálním tématem a nikdo si nemohl být jistý v tom, co se plíží nocí. Doplatili na to velmi záhy, když Faedion jednoho dne dotáhl pohmožděného Damiliona zpět do jejich zámku. Jen Faed ví, co se tehdy stalo a ani po těch letech to nikomu, ani jeho bratrovi, neřekl, třebaže je docela jisté, že má tu scénu stále před očima. Aby nemohli svými nezbednostmi nakazit o pět let mladšího Tanyla, byli oba posláni na internát do Aldrionu, kde se jim mělo dostat prvotřídního vzdělání. Přísní vychovatelé jim utnuli hloupé a nebezpečné výstřelky a učili je, co se pro aristokraty sluší a patří.

Ve městě, které oba doposud neznali, si byli blíž než kdy jindy. To se ovšem změnilo, když dostudovali a Faedionovi se jako prvnímu aktivoval jeho magický dar. Okolnosti je tedy oddělily a Faedion se rozhodl navrátit do Lignum, aby vystoupal na horu Giant a vstoupil do výcviku inkvizitorů. Přes nepřítomnost bratra se brzy přenesl a veškeré své soustředění vložil do studií, kde vynikal a učitelé si ho proto všímali a viděli v něm velký potenciál. Původ v Klášteře nehrál žádnou roli a jediné, na co se přihlíželo, byly ambice. Ve výcviku strávil téměř devět let svého života, bez možnosti vidět se s bratrem nebo rodinou.

Roku 487 Bl. l. úspěšně prošel všemi zkouškami a byl oficiálně přijat do řádu. Díky své píli se rychle vypracoval na vyšší post a neustále o sobě dával vědět. Jeho schopnosti byly velmi ceněné. Když se tak po letech setkal opět se svou rodinou, byl z něj statný a vážný muž a znak inkvizitorů na prsou neznamenal pouze, že dokázal přežít úmorných devět let, ale především to, že mohl chránit své blízké před nebezpečím, na které nejsou běžní strážní plně připraveni. Za své působiště si zvolil právě své rodné město. Když se v roce 493 Bl. l. otřásala země pod útoky Temných, bylo potřeba inkvizitorů víc než kdy dříve. Faedion byl se svou divizí nasazen do ohnisek vzpoury a nejednou téměř přišel o život. Právě z této doby pochází nejvíce jizev, které na svém těle nosí. Ještě téhož roku bylo povstání potlačeno, ale byl během něj zabit tehdejší Inkvizitorský velemistr. Armádní rada se nemusela dlouze rozhodovat o tom, kdo tohle břemeno ponese dál a většina hlasů se shodla právě na Faedionovi. A jak už to tak bývá, všechno špatné je pro něco dobré, přesídlil se do Aldrionu, kde se nacházel hlavní štáb a po všech těch letech se konečně opět setkal s bratrem, který zažíval zrovna krušné chvíle a tak si mohli být jeden druhému oporou stejně, jako když byli ještě malými kluky.