Damilion Vaese Giordech

Šablona:Infobox-postava=Popis= Damilion je bellmoralský malíř a finančník, zároveň i královský posel. Je lordem z Lignum a nejstarší syn protektora Lignumského kraje.

Vzhled

To první, co na Damilionovi zaujme, je zřejmě jeho výška, kvůli které se musí do téměř všech dveří sehnout, aby si nerozbil o futra své vysoké čelo. To je povětšinou skryté pod krátkou kšticí stříbřitých, hustých vlasů, které mu dosahují téměř po ramena a lehce se kroutí v konečcích. Jako všichni v jeho rodině se s nimi už narodil, není tedy tak starým, jak by se z dálky mohlo jevit. Dlouhé uši mu z vlasů vylézají v elegantní křivce. Je mužem v nejlepší kondici. Pohledný obličej často spíše vážný než vlídný. Pod hustým stříbrným obočím svět pozorují bystré tmavě modré oči se světlým kroužkem ohraničujícím bělmo. Lemují je stříbrné řasy, které jeho vzhledu dodávají cosi na mystičnosti. Kořen nosu je lehce zalomený a špička zakulacená. Pod ním mu horní ret úplně zakrývá hustý knír, zatímco pod plným spodním rtem začíná krátká bradka. Kromě vousů si pěstuje také mohutné kotlety. Světlé vlasy krásně kontrastují s jeho snědou pletí. Silný krk mu porůstá jemné chmýří.

Má atletickou postavu. Ač často po venku neběhá polonahý, pod oblečením je patrné pevný a smyslný trup s klenutou hrudí a jen téměř nepostřehnutelně zakulaceným břichem, znakem blahobytu. Jeho hebká pokožka je nepoznamenaná jizvami, pouze hrubým stříbřitým ochlupením. To je na prsou téměř neviditelné, kdežto od pupku dolů je mnohem hustší a výraznější. Co by do muže jeho typu nikdo zřejmě neřekl je tetování obepínající levý biceps. To si nechal udělat na souostroví a podle místních by mělo znázorňovat jeho schopnost přemisťování se. Je abstraktní a Damilion má spíše pocit, že znázorňuje třpytky, které jeho přemisťování doprovázejí, neboť domorodí tím byli absolutně uchváceni.

Není jisté, jestli Damilionovi lichotí, když se za ním ženy otáčejí. Vlastně se spíš zdá, že je mu to lhostejné. Rozložení jeho těla má je však souměrné s líbivými proporcemi.

Doplňky

Má rád pěkné a slušivé oblečení, jeho šatník je tak poměrně rozsáhlý a plný drahých kousků. Většinou má rád pohodlné košile a kalhoty, zvláštní zálibu má ve vestách a kabátech. Své oděvy si nechává šít jen u předních bellmoralských krejčí, kde si je jistý kvalitou materiálu i provedením. Boty vždy volí kožené, pohodlné a až ke kolenům. Na vycházky nosívá hůl, která se v případě potřeby může stát i zbraní díky skrytému ostří v dolním konci, které se vysunuje po stisknutí kolíku na rukojeti. Ačkoliv v boji moc nevyniká, holí se umí ohánět celkem obstojně.

Nejvíc peněz je schopný utratit za klobouky, hlavně tedy cylindry, kterých vlastní povícero. Kromě toho, jakožto milovník tabáku, vlastní i sbírku krásných dýmek a tabatěrek, některé ani nepoužívá, neboť jde o velmi staré kousky.

Spolu se svým bratrem Faedionem obývá rezidenci Giordech na Královské třídě v Aldrionu, která je ulicí aristokracie. Dům je patrový, přičemž téměř celé přízemí zaujímá galerie a celé podkroví Damilionův soukromý ateliér. Honosný dům je důkazem, že patří mezi nejbohatší obyvatele Aldrionu, dokonce celého Bellmoralu. Není však skrblík a spoustu peněz věnuje tam, kde jsou potřeba. Velkým dílem financuje Bellmoralskou armádu, sponzoruje útulky pro jedince bez domova a školy, finančními dary pomáhá začínajícím umělcům.

Charakter

Dal by se popsat jediným slovem – zásadový. Je velmi klidný, nenechá se ničím příliš rozhodit nebo překvapit. Mluví málo, většinou se raději zaobírá vlastními myšlenkami, které do světa často nevypouští, a když už ano, pak jedině skrze alegorii ve svých obrazech. Jinak si své myšlenky nechává pro sebe. Je empatický, ačkoliv to nemusí být na první pohled hned vidět. Obvykle se totiž tváří pouze vážně, s nic neříkajícím pohledem. Na rozdíl od svého dvojčete má ale větší tendence věřit, snaží se to ale potlačovat a prvně se ujišťovat, že se dotyčnému věřit dá. Největší odpor má k falešnosti a podvodům, především proto, že sám na takovou falešnost naletěl a ochudil se kvůli tomu o několik měsíců života, během kterých byl nevrlý a věčně naštvaný. Takový obvykle není, ale rozohnit se umí. Je velmi hrdým mužem a nevystojí, když mu kdokoliv jeho hrdost podkopává, přičemž se to samé vztahuje i na jeho rodinu. Pokud u někoho vycítí nepěkné úmysly, někdo ublíží jeho nejbližším, dokáže být opravdu zlý. Co dalšího nemá opravdu rád je to, když kdokoliv zkracuje jeho jméno. Nad přezdívkami pouze vrže zuby a dělá, že neslyší. Oslovení Dame, mu nevadí pouze z bratrových úst.

Svými postoji je dokonalým představitel městské aristokracie. Hojně se aranžuje do společenského života, účastní se bálů i večírků, sám tu a tam nějaký zorganizuje ve své residenci. Má rád tanec a velkou společnost, ctí tradice i svátky, během kterých je všude veselo. Miluje hudbu, zpěv a dobré jídlo i nápoje. V Bellmoralu je velmi známý a těší se velké oblibě. Je nejlepším krajinářem a nejuznávanějším malířem současnosti, částečně také ilustrátorem knih. Jeho obrazy jdou na odbyt a portréty si u něj často nechávají objednávat bohatí aristokraté i úředníci. Nějakou dobu byl dokonce dvorním malířem Tawneeů. Nyní je to pro něj už jen koníček, neboť po tom, co se u něj rozvinula schopnost přemisťování se, našlo se pro něj jiného využití. Přemístit se dokáže kamkoliv, kde už byl a zná to tam, nebo na základě velmi podrobného popisu. V tom mu pomáhá skicování, nosí sebou tedy všude skicák a uhel, aby si mohl místo, které nezná, načrtnout a tím si ho uložit do paměti natrvalo. Čím častěji místo navštěvuje a zná ho, tím jednodušší je pro něj se tam přemístit za vynaložení minimální energie. Samozřejmě ale záleží i na tom, jak moc je místo vzdálené.

Historie

Damilion, coby nejstarší syn v rodině Giordechů, měl vždy všeho nadbytek. Narodil se ve městě Lignum na severu Bellmoralu, které je hlavním sílem jeho rodiny. Celé dětství trávil ve společnosti svého bratra, dvojčete, Faediona, se kterým si byli podobní jako vejce vejci. Toho, že nebyli k rozeznání jeden od druhého, hojně využívali a měli hroznou legraci z toho, když si je sloužící i rodiče neustále pletli. Zatímco ale Faeda zajímali hlavně zbraně a bojové umění, Damilion se obklopoval spíš uměním. Jeho dědeček moc rád sbíral obrazy od starých mistrů a vnuka vedl k umělecké dráze také. Damilion měl ostatně talent, kterého by byla škoda nevyužít. Bavilo ho trávit čas u stojanu, ať už doma nebo na čerstvém vzduchu, jinak byl ale stejný, jako kterýkoliv jiný, mladý kluk.

S bratrem se neustále po nocích plížili z domu a hledali dobrodružství v ulicích města. Znali každou, i tu nejzapadlejší ulici a spoustu tajemství, která si ale nechávali pro sebe. Věděli, kde se co šustne a kdo co udělal. Nepřišlo jim vůbec neslušné slýchat cizí, i ty nejintimnější rozhovory. Byli mladí a nejraději by věděli úplně všechno. Tato bezstarostnost skončila po tom, co se Damilion při jednom takovém hledání adrenalinu vážně zranil. Vlastně si ani nepamatuje, co se tehdy stalo – a Faedion to odmítá komukoliv vypovědět i po všech těch letech. Aby svými výstřelky nemohli kazit o pět let mladšího bratra, poslali je rodiče do školy Aldrionu, kde díky přísným vychovatelům všechna jejich bláznovství skončila.

Faedionův magický dar se aktivoval dřív, než Damilionův, a protože každý měl jiné cíle, jejich cesty se rozešly. Damilion byl přijat na Královskou akademii výtvarných umění v Discipulu. Byl sice dobrým žákem, současně ale nadšencem nočního života, který město mohlo nabídnout. Skrz naskrz byl typickým studentem, který se nechtěl jen sklánět nad učením, ale chtěl i něco zažít. To čítalo spoustu krátkých románků a spoustu propitých nocí. Rán plných kocovin a málo odevzdaných prací. Ty nicméně vyrovnával jejich kvalitou, díky čemuž byl jedním z nejlepších studentů. Na akademii se seznámil i se svou budoucí manželkou, která byla profesorkou dějin umění. Svůj vztah s Luisou tajil až do doby, kdy úspěšně dokončil studia. Luisa podala výpověď, zlákána především majetkem, kterým její milenec disponoval. Provdala se o něj o měsíc později.

Po studiích se Damilionovi dostalo pocty stát se malířem na královském dvoře. Poměrně brzy se tohoto postavení vzdal, neboť se probudil jeho dar přemisťování. Král v něm viděl potencionálního posla, a Damilion bylnucen svůj dar plně pochopit. Vydal na cestu po všech oblastech Bellmoralu, aby si tak vytvořil pomyslnou mapu, na jejímž základě se mohl přemisťovat. První dva měsíce ho Luisa na cestách doprovázela, brzy jí ale začal scházet všechen luxus Damilionovi vily a vrátila se do Aldrionu.

Cesta mu zabrala několik let i přes to, že je Bellmoral poměrně malá země. Na spoustě místech zůstával i pár měsíců, podle toho, kde jak se mu líbilo. Za svého cestování stále tvořil, hlavně si dělal skici všech míst, která si chtěl zapamatovat, i těch, která ho jednoduše oslovila. Když se po pěti letech vrátil domů, nestačil se divit. Králem byl sice přivítán mile a nastoupil do jeho služeb jako posel, ale rodinný život se mu celý zhroutil. Zjistil, že jeho manželka shrábla i se svým milencem všechen jeho osobní majetek. Když se vrátil do města, neměl Damilion v podstatě nic. Všechno sice díky rodinnému jmění získal zpátky a s Louisou se rozešel, sám se ale považoval za hlupáka, že dokázal tak lehce naletět ženské. Dál žil sám až o chvíle, kdy se do města přesídlil Faedion. Setkání s bratem po tolika letech bylo pro Damiliona cosi, jako lékem. Ten jeho nevoli dokázal zkrotit a proto, když po letech na Damilionovi dveře zaklepala šestnáctiletá dívka, dcera Luisi, která tragicky zemřela, Damilion ji přijal za svou. Ačkoliv by bylo možné, že jde o Damilionovu dceru, chyběly jí stříbrné vlasy, které jsou u Giordechů dominantním genem, jež by to potvrzovaly. I přesto si ale Damilion Helgu dokázal zamilovat a starat se o ni, jako o vlastní krev.