Baltaire Ros

Šablona:Infobox-postava=Popis= Baltaire už od pohledu vypadá jako nezkrotný živel. Havraní vlasy má zpravidla neupravené a častokrát trčící do všech stran, zakudlené. Délkou mu dosahují téměř po ramena s krátkou ofinou, která mu padá do očí. Pod ní se na snědé pleti vyjímá páska, ale mnohem častěji špinavý obvaz. Na svět shlíží jediným zeleným okem s nažloutlým bělmem, zatímco místo druhého oka bychom pod obvazem našli pouze prázdnou jamku. Přes zdravé oko se mu od čela po spodní ret táhne dlouhá bledě růžová jizva, kostrbatá a nevzhledná. Na rozdíl od stereotypního elfa se Baltaire drží Bellmoralské módy a nechává si narůst vous, stejně temně černý, jako jeho vlasy i husté obočí. Jako každý jiný, stereotypní elf, má však dlouhé špičaté uši.

Má vysokou a statnou postavu. Ač se nedá mluvit o žádném vysportovaném těle a jeho lehce zakulacené břicho nelze popsat jinak, než pivní pupek, dá se stále považovat za poměrně atraktivně stavěného muže. Zastoupení svalstva se nicméně nedá opomenout. Hladkou pokožku a hrudník s černými kudrnatými chloupky mu brázdí pouze různě dlouhé a hluboké jizvy, kterým ovšem dominuje rozsáhlé spirálovité tetování na jeho zádech. Ruce, stejně jako zbytek těla, jsou zjizvené a pravý malíček je o článek kratší než levý. Při jeho povolání nejsou zranění vyloučena. Dlaně má široké, prsty mozolnaté a lehce pokřivené z důvodu několikanásobného zpřelámání. Neupravené, často okousané nehty, jsou neodmyslitelné.

Ačkoliv by jeho neupravená, dokonce až divošská tvář pozornost sličných dam spíše odpuzovala, každá se zaručeně otočí za jeho pevnými hýžděmi, kterých se je Baltaire plně vědom a svou přednost perfektně podýhuje padnoucími kalhoty. Jeho chůze je svérázná a plynulá – pokud zrovna nemá tři osm v krvi - velice často rychlá. Svalnaté a pružné, dlouhé nohy jsou pro rychlou chůzi jako dělané. Někdy se zdá, jakoby snad ani pomalu chodit neuměl.

Doplňky

Nejčastěji chodí oblékaný v zeleném, což ladí k jeho očím. Oblíbeným typem oblečení jsou pohodlné košile a na míru šité kalhoty a krásné kabátce. Není ale úplně možné určit, v jakém oblečení je možné ho zahlédnout, neboť ze sebe rád dělá někoho jiného. Všemožné převleky jsou pro něj zábavou ale i způsobem vlastní ochrany. Je mistrem převleků a nebylo by mu problémem udělat ze sebe i ženu, kdyby to neznamenalo zbavit se svých vousů.

Disponuje podkrovním bytem v městě Lignum a nemalým jměním v bance, což nemusí a ani není na první pohled jasné. Ve skutečnosti je poměrně bohatým jedincem, který neví co s penězi a když je zrovna neutrácí za všechen alkohol světa, rozhazuje je za kde jakou blbost, která se mu zrovna zalíbí.

Charakter

Když se to vezme kolem a kolem, ve finále je možné ho považovat za celkem milého. Pravda, někdy si nevidí do pusy a řekne, co má zrovna na jazyku bez ohledu na místo, čas i společnost. Jinak je dobrým společníkem a to především v případě, že máte v plánu se opít do němoty. Baltaire je velmi přátelský a rád hledá nové známosti, ještě raději s nimi pije. Jeho život se vlastně celý točí kolem alkoholu, ale alkoholikem není – alespoň podle jeho vlastního mínění. Alkohol nevyžaduje, považuje ho za svůj koníček. Svým způsobem zastává to nejlepší možné stanovisko pro získávání informací, neboť po hospodách se šustne kde co a Baltaire, ač se může jevit sebe více opile, vše slyší a vše si pamatuje. V jakémkoliv stavu se důležitých informací dokáže chytit, analyzovat je a na jejich základě bleskově jednat. Vlastně je docela možné, že po letech v líhu na něj alkohol nepůsobí tak, jako na ostatní, jestli o nějakém účinku vůbec můžeme spekulovat.

Je velmi přelétavý a neschopný trvalého vztahu, který ostatně ani nevyhledává, po předchozích zkušenostech. Nemá rád milostné závazky a platí pro něj pravidlo jedné noci, pak alou pryč, než se po něm bude chtít něco víc, nedejte bohové svatbu a potomky. Není ale povrchní a ženy vůbec nebere jako samozřejmost. Váží si jich a ctí, nic a nikoho si nebere násilím. To zkusil jen jednou a vysloužil si tím nenávist nejvlivnějšího elfa v Bellmoralu.

Během práce jde všechna sranda stranou, nahrazuje ji soustředěnost a neoblomnost, rychlé rozhodování. Ví, že nesmí udělat špatný krok, který by ho stál víc, než ufiknutý malíček. Jeho schopnost proniknout do uzavřených společností a bleskové zmizení v případě nebezpečí mu nejen že několikrát zachránilo život, ale dalo mu i práci, které si váží a která mu dává pocit, že je zemi, ve které žije a miluje ji, něčím prospěšný. V boji je poměrně zkušený a díky své mrštnosti a rychlosti není snadným protivníkem. Je vycvičený v boji s mečem, vrhací dýku neodmítne, vyloženě ho ale baví rozbíjet prázdné lahve o hlavy svých protivníků.

Baltaire miluje přírodu a rád se prochází po lesích i horách na severu Bellmoralu. Rušného města má často plné zuby a ze svých dlouhých tur se často i měsíc nevrací. Je rád, když může být chvíli sám, třebaže je společenský živel, někdy ale potřebuje vypnout a udělat si čas pro sebe a své myšlenky. Své výlety nejčastěji uskutečňuje v podzimních nebo zimních měsících, neboť je alergický na pyl a na jaře kvůli tomu dost trpí.

Historie

Baltaire se narodil ve městě Onryx, krajském městě Ornyxského kraje. Jeho matka při porodu zemřela a jeho otec ji opustil dávno předtím, než se narodil. Své rodiče tak nikdy nepoznal, přesto byl spíše dítětem všech, než ulice. Obyvatelům vesnice nevadilo se ujmout osiřelého elfího mláděte. Všichni ho měli rádi, třebaže už od kojence potřeboval všeobecnou pozornost a jen se k němu kdokoliv otočil zády, spustil řev, aby na sebe opět upozornil. Možná se říká, že ženy jsou ve vývinu před muži napřed, Baltaire dospíval rychle. Brzy se naučil žvatlat i chodit, pochycoval kde co a vše ho nesmírně zajímalo, všechno chtěl vědět. Náplní jeho bezstarostných dětských let bylo hraní si s ostatními mláďaty, brzy chtěl však víc. Jak rostl, rostli v něm ambice a touha něčím být. Uvědomoval si, že nemá rodinu, jen příjmení matky, která nežila, a chtěl být někým. Vesnice, kde se to hemžilo pasáky krav, mu brzy začala být malá a jako každý jiný mládenec se rozhodl vydat do širého světa, aby někde našel své uplatnění. Moc daleko nedošel.

Pokud jako dítě někdy snil o lásce, zřejmě ani netušil, jak taková láska vypadá. V prvním městě, které navštívil, se až po špičky svých dlouhých uší zamiloval do mladé a krásné dívky. Jeho románek sice neměl dlouhého trvání, stále je ale jeho nejoblíbenějším tématem rozhovoru, takovým jeho osobním vtipem, který rád vypráví vše, kteří nejsou spokojeni se svou drahou polovičkou. Totiž, na schizofrenickou fúrii s disociativní poruchou identity se nenaráží často, možné to však je. I přesto svou první opravdovou lásku miloval a snažil být se uspokojením pro všechny identity, které se v těle mladé ženy měnily, a především se jí usilovně snažil pomoci od nehezké minulosti, která rozpolcení její osobnosti zapříčinila.
Ve svém snažení ustal teprve ve chvíli, kdy se, mu nevysvětlitelného důvodu, rozběsnila a Baltaira, který se snažil ji uchlácholit a předejít tomu, aby si ublížila, o oko připravila skvěle hozená vidlička. Po tomto incidentu dívku nechal opět v péči jejích rodičů a odešel opět dál s přesvědčením, že pro své bezpečí již nikdy nebude vyhledávat trvalý vztah.

Svůj slib dokázal s přehledem dodržovat, ačkoliv to znamenalo být stálým zákazníkem ve všemožných nevěstincích a za lásku platit. Takového luxusu si však dopřával jen tehdy, kdy si vydělal dost peněz na nájem a vlastní životosprávu. Obvaz přes oko i divošský vzhled u obchodníků, které žádal o práci, vzbuzovaly nevěrohodnost a Baltaire se musel hodně potloukat, hluboko klesat, aby měl alespoň pár stříbrných, za které se mohl uživit. Postupně ho podobné strádání přestalo bavit a to, co v něm ostatní viděli, v něm také probudili. Došel k názoru, že snaha být tím dobrým a poslouchat dané zákony není vždy výhra a tak se přidal k loupežníkům.

Tehdy už pětadvacetiletý muž se brzy vyhoupl až na jejich velitele a stal se tak Pánem lesa, váženým loupežníkem a po okolí vyhlášeným. K svému prospěchu i proti němu. Tento život ho bavil, cítil se v něm být svobodným a mocným. Se svou tlupou plenili hospody a pili, co hrdlo ráčilo a jedli, až měli břicha plná k prasknutí. Takové chování se nedalo tolerovat a zanedlouho po Baltairově tlupě šli oddíly strážných. Všichni byli pochytání a vydáni spravedlnosti – až na jednoho. Lstivý Balraire, schopný se z minuty na minutu stát někým jiným, úspěšně strážníkům utíkal, než ho po půl roce pronásledování konečně dopadli. Svým způsobem byl celebritou, když dokázal unikat i nejlepším stopařům, a na příkaz krále byl převezen do Aldrionu. Tam se mu dostalo svou dvou možností na výběr; buď půjde do vězení, nebo na inkvizitorský výcvik. Druhá možnost se jeho uším zdála být mnohem lepší a lákal ho hlavně příslib dobrého platu. Ten mu z vysněných tisíců hned v zápětí klesl na polovinu po tom, co se pokoušel dostat pod sukni dceři králova posla a finančníka.
Aby toho nebylo málo, po úspěšné dokončení výcviku zjistil, že bratr onoho elfa je Vrchním inkvizitorem a Baltaire se tak ocitl v sevření ze všech stran. I proto se rozhodl jako své působiště zvolit město Lignum, které je dost daleko od hlavního města a jak se domníval, i šedovlasých elfů. K vlastní smůle bylo Lignum hlavní rezidencí jejich rodu a Baltaire tak neustále na svých bedrech cítí pomyslný pohled jejich otce. Tento fakt nicméně zapříčinil to, že Ros skutečně svou práci vykonává svědomitě a bez větších problémů, úplně ho to vyléčilo z tužeb být loupežníkem a naučilo ho to disciplíně i vážnosti k zákonům.