Město Culcumcoil

Šablona:Infobox - oblast Město Culcumcoil leží přibližně uprostřed území Dalasini. Město je známé především svou rozvinutou průmyslovou výrobou a zdejší elektrárnou, která je hlavním zdrojem energie nejen pro kraj Delta, ale i okolí. Vede tudy železniční koridor č. 03-0603, který propojuje město s přístavy na severu a hlavním železničním uzlem v Udizi na jihu. Nachází se zde také několik průmyslových aerodromů, které slouží převážně k přepravě surovin či již hotových výrobků. Ve městě stojí dva průmyslové vzdělávací instituty zaměřené na zpracování a konzervaci potravin. Pobočky zde mají i přední farmaceutické firmy a obchodní společnosti společně s Institutem pro výzkum potravin. Stojí zde i fakulta Potravinářství a gastronomie, která je součástí Královské univerzity v Lignum. Soustřeďují se zde také odborníci na výživu a potraviny. Culcumcoil je známé také díky slavnostem jídla, které se pořádají každoročně a představují se zde ty nejvytříbenější jídla z celého království.

V současnosti se zde nezpracovává jen lokální produkce, jak tomu bylo v minulosti, ale stále častěji je zde vyráběno zboží z importovaných surovin. Ve městě se soustřeďují nejrůznější odborníci na zemědělství a živočišnou produkci a specialisté na následné zpracování a výrobu.
Celé město je protkané soustavou potrubí, které přivádí vodu, případně horkou páru, do jednotlivých továren. Materiál je transportován pomocí pásových dopravníků, které jsou často i několik stovek metrů dlouhé a natažené i skrz obytné části města. Po celém městě v jakoukoliv denní i noční dobu můžeme slyšet hučení, neboť stroje ve zdejších továrnách nikdy nepřestávají pracovat. Celá koncepce městské zástavby je přizpůsobena výrobě a přírodním podmínkám této lokality. Ačkoliv je zde díky okolním kopcům projev tropických bouří mírnější než jinde v okolí, velký problém představuje teplotní inverze, která město zahalí do mlhy a smogu.

Průmyslová výroba

Ve zdejších továrnách se zpracuje až 80 % všech zemědělských a dřevařských produktů vypěstovaných v kraji Delta. Mezi nejrozšířenější průmyslová odvětví patří dřevozpracující průmysl a k němu přidružené výroby. Nejznámější jsou Stephániovy pily, které mimo standardního dřevěného materiálu produkují i dřevotřísku a dřevěné uhlí. V tomto odvětí podnikají také bratři Grooningovi, kteří zde vlastní několik závodů na zpracování přírodního kaučuku a továrnu na chemické produkty.

Dalším zde velmi rozšířeným průmyslovým odvětvím je potravinářský průmysl zaměřený nejen na rostlinou, ale také na živočišnou výrobu. Zpracovává se zde a konzervuje maso z farem na jihu, zejména z kraje Urabia. Ve velkém jsou zde zpracovávány i byliny a koření, a to nejen pro potravinářské účely, ale i pro farmacii či kosmetiku. Do zdejších mlýnů je sváženo prakticky veškeré obilí z přilehlých krajů. Podobně je tomu tak i s rýží a většinou ovocnářských produktů.
V okolí se nacházejí ložiska bohatá na bitumen, který je součástí zdejších živičných písků. Bitumen se zde těží v podobě kerogenu a následně chemicky zpracovává zejména na dehet, asfalt, různé dezinfekční a čistící prostředky a ve velkém je používán k výrobě umělých hnojiv, které se vracejí zpět na okolní pole.
Dalším důležitým produktem chemického průmyslu je benzen a naftalen. Veškeré odpadní produkty jsou následně přeměněny na energii ve zdejší magické elektrárně.

Z nerostných surovin je zde přímo těžena břidlice a stavební písek s vápencem. Vzhledem k vydatným podzemním vodám je zdejší těžba energeticky velmi náročná a doly zde jsou pouze povrchové, jen několik desítek metrů hluboké. Další důležitou nerostnou surovinou jsou jíly, které jsou využívány v cihlářství a keramice. Pro účely kosmetiky nebo do grafitu při výrobě tužek jsou zdejší jíly většinou nevhodné.

Technologie

Ve zpracovatelském průmyslu učinily zdejší výzkumná a technologická střediska řadu nových objevů, které se pomalu stávají standardem po celé zemi. Mezi nejužitečnější a nejznámější technologie patří hluboké zmražení za pomocí krystalů. Jedná se o speciální chladící zařízení využívající ledové krystaly, které jsou vyráběny Nadanými aquentiky ve spolupráci s ventiaery, ke kterým jsou připojeny pro zvýšení výkonu magické (elektrické) kompresory.
Chladící kapaliny jsou zde neustále vylepšovány a za poslední desítky let u nich došlo k velkému technologickému zlepšení. Vzhledem k tomu, že výroba ledových krystalů je poměrně náročná a tím i drahá, je zde velký zájem vyvinout spolehlivé chladící medium, které by krystaly vůbec nepotřebovalo.
Zdejší elektrárna stála za zmodernizováním celého města. Elektrické energie je zde zatím stále nadbytek a tak se používá nejen k průmyslové výrobě a v domácnostech, ale také na pohon magických vozíků pro přepravu surovin. O magické elektrárně si můžete přečíst zde: Elektrárna Mistrovských bratří v Dalasini.

Přírodní poměry

Město je v průměrné nadmořské výšce 85 m n. m. mezi čtyřmi kopci, přičemž nejvyšší z nich je Murka s nadmořskou výškou 264 m. Okolní krajina je málo zalesněná a intenzivně zemědělsky využívaná. Ačkoliv se zde historicky vyskytoval deštný prales, dnes bychom po něm nenalezli prakticky žádnou stopu. Tečou tudy dvě malé přírodní řeky Tamrh a Seldra do kterých se vlévá všech šest uměle vybudovaných kanálů, které slouží především k odvádění povrchové a dešťové vody. Slouží také jako odpadní stoky ze zdejšího průmyslu. Nachází se zde několik vodních nádrží, které jsou zásobárnou vody především pro cukrovary a potravinářský průmysl. Největší z nich jsou nádrž Bílé zlato (1,14 ha), rybník Vyleštěnec (0,97 ha) a jezero Kovel (0,84 ha), které je přírodního původu s vlastním podzemním pramenem. Dříve z něj vytékala říčka Ulima, která se kvůli vysokému odběru vody z jezera přeměnila na sezónní odtok. Až na několik výjimek jsou všechny vodní plochy bezodtokové a bezpřítokové. Vodu čerpají zejména ze sezónních dešťů a také zachycují vodu z přilehlé kopcovité krajiny.

Územní rozdělení

Rozloha města je 2142,75 hektarů. Culcumcoil je rozděleno na pět městských částí. Součástí města jsou i osady Dřevěná, Kmínová a Filiálky, kde leží magická elektrárna Mistrovských bratří.

Části města

• Centrum
  
• Caricalium – Hradební
  
• Caloas – Sever (Průmyslová zóna)
  
• Cumha – Východ (Průmyslová zóna)
  
• Coille – Březina (Průmyslová zóna)
  
  • Osada Dřevěná
    
  • Osada Filiálky (Magická elekrárna)
    
  • Osada Kmínová
    

Historie

Území města a jeho okolí bylo osídleno již před několika tisíci lety. Dokazují to různé archeologické nálezy. První písemná zmínka o městě pochází z roku 448 př. Bl. l., kdy se v knize Ġeografia yakoloni Aldrion autor zmiňuje o malé osadě mezi čtyřmi kopci. Ve stejné knize se můžeme dočíst, že v roce 311 př. Bl. l. bylo výnosem císaře El’drijského rozhodnuto o stavbě čtyř osad s opevněním (pojmenované podle živočišných druhů – Leoni, Tigrisi, Canida, Draco) na severním toku řeky Obscurles a deseti měst (pojmenované podle významených El’drijských rodů – Praudim, Hardea, Kosono, Lignis, Furus, Feralis, Kopono, Flydea, Parawis, Paterii) při severním pobřeží kolonie Aldrion. Kniha v této souvislosti přímo nezmiňuje město Culcumcoil, ale dle různých historických pramenů a souvislostí se můžeme domnívat, že se jedná o tehdejší město Kosono.

Další zmínka je z roku 181 př. Bl. l. kdy došlo k přejmenování města na Caricalium. V roce 74 Bl. l. získává město několik správních privilegií a je zde postaven zemský úřad Koruny El’drijské. Jelikož byla kniha Ġeografia yakoloni Aldrion vydána v roce 51 př. Bl. l. a je souhrnem několika desítek spisů a tehdejších knih není historicky zcela přesná. Další písemná zmínka je až z roku 295 Bl. l. kdy je město zapsáno v královských archivech už pod svým současným názvem Culcumcoil. Má se za to, že většina historických písemností byla ztracena při požáru královského archivu v roce 364 Bl. l. a poté v roce 426 Bl. l. kdy byla při silné bouři zničena zdejší knihovna a budova zastupitelského úřadu.

Dominantou města je přes 550 let stará budova radnice, která v koloniálních dobách sloužila náboženským účelům. Přibližně stejně stará je i bývalá strážní věž a přilehlé opevnění, dnes známé jako vodárny s vodojemem. Z této doby se dochovalo celkem 27 budov, přičemž jsou všechny dosud obydlené a využívané. Stojí na náměstí Sjednocení a předpokládá se, že v minulosti takto byly vystavěny všechny budovy, které dnes na náměstí stojí. Mnohé jsou dnes již nahrazeny novými stavbami, a to z různých důvodů. Od ostatních budov je odlišuje především stavební materiál a způsob, jakým byly postaveny. Již při jejich projektování se počítalo se zvýšenou odolností, a to nejen vůči okolnímu prostředí. Existuje několik teorií a názorů, proč tomu tak bylo. Jedna hovoří o vojenské základně, druhá zase o prozíravosti tehdejších obyvatel ve vztahu k častým bouřím a silným větrům. Narozdíl od standardních staveb z kamenů a cihel spojených maltou, mají tyto historické budovy základy ze železobetonu. Stejně jsou postaveny i úzké zdi, okolo kterých jsou poskládané a maltou spojené standardní cihly či kámen, nejčastěji pískovec a žula. Na první pohled tedy nejsou od jiných staveb rozeznatelné. Konstrukce střech je řešena za pomocí dřevěných krovů, které jsou vyztuženy ocelí a uchyceny do železobetonových stěn. Pro jakýkoliv poryv větru je téměř nemožné, aby takovou stavbu nějak výrazně poničil. Experimenty s podobnými budovami v jiné části země ukázaly, že je taková konstrukce velmi odolná i vůči palným zbraním a mechanickým tlakům. Ačkoliv se železobeton používá již po staletí, zůstává přesný postup výstavby neznámý.