Typy střech

Střecha je stavební konstrukce, která ukončuje stavbu shora a chrání ji proti povětrnostním vlivům. Též odvádí vodu a brání jí v nahromadění. Skládá se z nosné konstrukce (např. krov) a střešní krytiny. Střechy se v zásadě rozdělují na ploché a sklonité (šikmé a strmé), nebo na zateplené a nezateplené.

Tvar a celkové provedení střechy velmi závisí na místních klimatických podmínkách. V tropických a subtropických oblastech se například tradičně častěji uplatňují střechy ploché; oproti tomu v mírných a chladných podnebných pásech jsou běžnější střechy šikmé.

Rozdělení střech

Střechy lze dělit podle jejich tvaru, sklonu, počtu plášťů či funkce typu střešní krytiny.

Podle sklonu

Podle sklonu dělíme střechy na

• ploché – sklon střešních rovin 0–5°
• šikmé – sklon do 45°
• strmé – sklon nad 45°

Pro šikmé a strmé střechy se používá souhrnný název sklonité střechy.

Názvy hlavních částí sklonité střechy

Schéma částí střechy

• Krov je nosná konstrukce střechy, nejčastěji složená z dřevěných nebo kovových nosníků.
• Hřeben (na obrázku vpravo růžově) je vodorovná průsečnice střešních ploch, od které střešní plochy sestupují.
• Nároží (zeleně) je sklonitá průsečnice, od níž střešní plochy sestupují.
• Úžlabí (žlutě) je sklonitá průsečnice, ke které střešní plochy sestupují.
• Štít (šedě) je sklonitý okraj střechy mezi hřebenem a okapem; též část svislé stěny pod tímto okrajem.
• Okap (modře) je nejnižší vodorovný okraj střešní plochy; nesprávně se tak označuje i žlab odvádějící ze střechy vodu.
• Valba (C) je sklonitá střešní plocha na kratší straně střechy, zabírá místo štítu.
• Polovalba (B) je sklonitá střešní plocha nad štítem.
• Vikýř (1–11) je krytý střešní výstupek se svislým oknem nebo toto okno samo.
• Střešní okno je okno vsazené do sklonité střešní roviny bez krytého výstupku.

Nejběžnější typy sklonitých střech

	Pultová střecha má jen jednu střešní rovinu s hřebenem a okapem a tři štíty (dva boční a hřebenový). Používá se především na stavby na hranici pozemku, na přístavky, na části činžovních domů přiléhající podélně k sousedním domům a v ekologické architektuře na tzv. aktivní solární domy.
	Sedlová střecha je historicky nejběžnější typ střechy. Je velmi rozšířena v řadové zástavbě rodinných i bytových domů. Má dvě střešní roviny s přímočarým hřebenem, dvěma okapy a dvěma štíty. Variantami jsou střecha křížová a polokřížová (vznikají pronikem dvou sedlových střech se stejnou výškou hřebene), používané na stavbách složitějšího půdorysu.
	Valbová střecha se od sedlové liší tím, že má na obou koncích místo štítů šikmé střešní roviny čili valby. Pokud jsou okapy těchto rovin ve stejné výšce jako okapy sedlové střechy, je to střecha valbová, pokud jsou výš, nazývá se taková střecha polovalbová . Obojí se používá u volně stojících budov obdélného půdorysu. Podobně jako sedlová může se valbami doplnit i mansardová střecha.
	Mansardová střecha je variantou střechy sedlové; každá její polovina mezi hřebenem a okapem se skládá ze dvou střešních rovin odlišného sklonu. Vnitřní prostor pod touto střechou se nazývá mansarda. Můžeme se setkat i s tzv. falešnou mansardou: jedná se o střechu sedlovou, kterou doplňuje mansardový obklad na svislé stěně horního podlaží.
	Stanová střecha (někdy též jehlanová) má zpravidla čtyři střešní roviny, které se sbíhají do středového vrcholu a tvoří tak čtyř- nebo i víceboký jehlan. Používá se na samostatně stojících budovách přibližně čtvercového půdorysu.
	Pilová nebo také šedová střecha vzniká opakováním střech pultových nebo asymetrických sedlových; používala se historicky na rozlehlých továrních halách, dílnách apod.; svislé části střechy zároveň často sloužily jako světlíky. V současnosti se dává přednost střechám z předpjatých či lepených konstrukcí.

Zdroj: [[1]]