Magický krystal

Magický krystal je ve své přírodní formě jeden z nejtvrdších přírodních minerálu. Jeho opracováním podle tajného technologického postupu dostaneme nejtvrdší a nejtěžší látku vůbec. Jedná se o krystalickou formu uhlíku, wolframu, niklu, křemíku a železa. V přírodě se nejčastěji nachází v podobě dodekeraktu (dvanáctistěn), oktadekeraktu (osmnáctistěn) a hexaraktu (šesti stěn). Vzácně je lze nalézt také ve tvaru kapky. Takovým krystalům se říká Slzy přírody. Magické krystaly jsou typicky bezbarvé s dokonalým lomem světla.

Základní charakteristika

Krystaly lze rozdělit do několika skupin podle účelu, vlastností nebo způsobu použití. Na světě neexistují jednotná pravidla pro určení, co magickým krystalem je a co už není. Proto se celkem běžně setkáme s mnoha rozdílnými výklady v závislosti na tom, z jaké literatury čerpáme nebo kde se právě nacházíme. Mnoho zemí je v tomto ohledu velmi konzervativních a nerady se dělí o svoje poznatky. Proto tento článek čerpá především z el’drijských teorií magie, které jsou zároveň jedny z nejrozšířenějších a nejuznávanějších na planetě.

Magické krystaly jsou zpravidla bezbarvé kameny vzhledem velmi podobné diamantu. S hustotou okolo 65 g/cm3 jsou téměř třikrát těžší než osmium, šestkrát těžší než olovo a dvacetkrát těžší než zmíněné diamanty. Extrémní hustota je dána jejich unikátní krystalickou mřížkou, která je dvakrát až třikrát hustší než je tomu běžné u jiných látek. Magický krystal, jak je všeobecně znám, obsahuje přes šedesát různých prvků, přičemž nejdominantnější jsou uhlík (až 89 %), wolfram (10 – 20 %), nikl (1 – 10 %), křemík (1 – 8 %) a železo (0,1 – 5 %) celkového objemu krystalu. Nestopové prvky jsou zlato, měď, olovo, titan, chrom, mangan, kobalt a nikl (až 1 % každý). Mezi významné stopové prvky obsažené v krystalu patří osmium, rtuť, uran, polonium a plutonium (do 0,01 % nemagické hmotnosti). U stopových prvků platí, že nemusí být obsaženy všechny, ale zpravidla obsahují minimálně dva zde uvedené. Některé krystaly můžeme najít téměř bez stopových příměsí dalších prvků a jsou známy případy, kdy krystal obsahoval pouze radioaktivní izotopy uranu a plutonia. Takové kameny jsou extrémně vzácné a nestabilní.

Získávání a výroba

Surové magické krystaly (též nesprávně nazývané přírodní) se těží v podpovrchových dolech v hloubce od 1 do 5 km pod povrchem. Nejbohatší ložiska jsou zpravidla okolo 4 km. K hledání surových krystalů se využívá jejich schopnosti komunikovat a vzájemně se propojovat do magické sítě. Pomocí pravých krystalů lze tedy poměrně přesně lokalizovat a následně vytěžit surové magicky činné kameny, které se následně zpracovávají ve vysokotlakých hutích Garidea na území Šedých hor. Podle oficiální literatury je to jediné místo na planetě, které je schopné výroby pravých magických krystalů. I z toho důvodu je jeho přesná poloha utajena. Údajně se má nacházet asi padesát kilometrů severně od Komplexu JIH, který společně s přilehlými hrady Garideu střeží.

Celkově se toho o technologickém postupu výroby moc neví. Vše podléhá přísnému utajení, jelikož jsou krystaly klasifikovány jako strategická komodita vojenského významu. Nejdetailněji o výrobě pojednává univerzitní literatura, kniha Magia magna od profesora Luciuse, ze které tato část článku čerpá.
Surový magický krystal je nejprve zahříván na teplotu 1150°C po dobu 30 hodin, kdy dochází k pomalým změnám jeho krystalické mřížky a vylučování nežádoucích látek jako jsou například sloučeniny síry a hliníku, běžně se vyskytujících v přírodě jako příměsi. Zvlášť síru je třeba odstranit, neboť se všeobecně ví o jejích antimagických vlastnostech.
Po uplynutí 30 hodin je krystal rozžhaven až na teplotu přesahující 2500°C, následně je ponořen do kovové lázně (Wolfram, Nikl, Železo). Při této teplotě mají kovové složky speciální energetické vlastnosti, které jsou pro správné fungování nezbytné. Vysoká teplota se také aktivně podílí na energetické afinitě krystalické mřížky, což velkou měrou přispívá k schopnosti absorbovat energii přirozeným způsobem, aniž by došlo k roztavení, popraskání nebo explozi při následném používání.
Z horké lázně putují krystaly rovnou do uhlíkových kesonů, kde se postupně ochlazují až na teplotu -85°C. Z nádoby je odsát všechen vzduch, který je nahrazen inertním plynem (pravděpodobně Xenonem nebo Kryptonem). Za neustálého ochlazování dochází k postupnému natlakovaní nádoby až na hodnotu 150GPa (asi 1.5 mega-atmosfér). Při tomto kroku získává krystal schopnost přijímat a vylučovat takřka všechny formy energie a zůstávat přitom neměnný. Také dochází k fyzickému zmenšení krystalu a zhutnění krystalické mřížky.

Další výrobní operace již nejsou známy. Krystaly se musí nějakým způsobem zbavit elektrického náboje a být opětovně připojeny do magické sítě, jelikož v procesu výroby o tuto svoji přirozenou schopnost přichází. Výrobní postup se také trochu mění v závislosti na tom, k jakému účelu jsou krystaly vyráběny a zdali se jedná o pravé, nepravé či speciální krystaly.