Theodor Malaw-Leonnwis

Šablona:Infobox-postavaTheodor Malaw-Leonnwis se v příběhu začal pravidelně objevovat od roku 2010 na pozadí příběhu, jako postava doplňující děj pro ostatní hráče. Mohli jste ho potkat, v roli generála, správce paláce nebo s titulem místo-císaře. Svůj příběhový potenciál ukázal kolem roku 2014, kdy dokázal zastoupit císaře i SUDa a udržet chod příběhu. Velká reorganizace [[|Příběh El'drijský|El’drijského příběhu]] o dva roky později katapultovala Theodora do popředí. Stal se z něj legitimní vládce El’dry a jedna z nejdůležitějších postav současnosti.

Popis

Theodor je lev s unikátní dvoubarevnou srstí. Na první pohled černý, při bližším zkoumání bíločerný. Chlupy jeho kožichu jsou ve spodní třetině čistě bílé a zbytek je tmavě černý. Vzhledem k jeho velmi husté srsti vidíme jen vrchní černou část. Bílý podklad můžeme spatřit pouze při prohrábnutí srsti nebo okolo přesek, řemínků, řetízků a podobně, které rozčísnou jinak velmi kompaktní a unifikovanou černou vrstvu. Směrem dolů po jeho packách se srst zesvětluje až do šedé barvy. Nosí bílé ponožky a růžové polštářky. Bambulka ocasu i hříva je ještě černější než srst, ale mnohem lesklejší. Čumák má růžový a v šedém okolí hezky svítí zrovna jako vnitřky uší, které se ztrácejí v hřívě. Okolí očí je stejně jako čumák světle šedé barvy a dominují mu jantarové oči. Srst na hlavě je celkově světlejší a bílá podsada chlupů je téměř nezřetelná. Ač lev má krásné bílé zuby, o které si pečuje. Jako císař se rád nosí s upravenou srstí vyšperkovaný do dokonalosti.

Jakožko "ten nejdůležitější" si rád potrpí na detaily i okázalá gesta. Módou a etiketou se baví. Rád chodí honosně oblečen, jindy ho potkáte téměř bez šatů. Mnozí se v tom snažili najít hlubší smysl, ale zdá se, že žádný není. Theodor je prostě svůj a dělá věci tak, jak chce on, ačkoliv mu etiketa nebo úřad, který zastává, nakazuje něco jiného. Rád navštěvuje společenské akce, pořádá plesy, bouquety, cestuje… zkrátka užívá si života ve společnosti ostatních. Nemá partnerku ani potomky i přes to, že je známá jeho náklonnost k mnoha. Svůj úřad vykonává důstojně, jak nejlépe umí. Nezanedbává administrativu a často ho najdete v přítomnosti písařů, poradců a generálů. Stejně často, jako úřaduje, se motá okolo vrchního generála jeho armády, tedy spíše generálky. Jmenuje se Lysandra a Theodor do jejího života vstoupil hned, co se v armádě objevila. Nejprve jako její mentor, to bylo ještě za vlády císaře Askara IV. Později jako přímý velitel a nakonec skončili ve vztahu císař – vrchní velitel. Oba si často toho druhého dobírají a na veřejnosti způsobili už mnoho pozdvižení. Znají se už dlouho, avšak zásnuby nikdy neoznámili. Dokonce ani Lysandra, ač s Theodorem tráví prakticky všechen volný čas, nezabřezla.

Charakteristika

Theodor se může pochlubit celou škálou vlastností pro císaře typických. Vyjma toho je laskavý, přátelský a rád pomáhá druhým. Co se vztahů týče je přelétavý a vyhledává nové vzrušující věci, objevuje nové možnosti a je rád centrem pozornosti. Má rád hry, ať v nich figuruje přímo on nebo jiná jeho loutka. Jeho přízeň a ochotu si musí každý zasloužit, nic nedává jen tak. Svým způsobem je škodolibý a zlý. Nikdy to však nepřešlo pomyslnou hranici tolerance a vždy to celé dobře skončilo. Tedy pokud se nebavíme o císařském úřadu. Jako císař je nucen dělat rozhodnutí, která nejsou vždy tím nejlepším. Uvědomění ale většinou přichází, až když je po všem. Jeho zlá povaha už několikrát promluvila místo něj i u soudu. I přes to všechno je veřejně vnímán jako dobrotivý císař, který své zemi pomáhá v hodinách největšího temna.

Na trůn usedl když okolo zuřilo hned několik válek se kterými si sice poradil, ale za ohromnou cenu i územní ztráty. Obnovil pořádek a nastartoval ekonomiku alespoň do té míry, aby jeho zem byla opět samostatná. Naplno se projevil jeho strategický cit a neústupnost. Stát řídí nekompromisně a jeho rozhodnutí je mnohdy konečné. Ví, že své má a na celý život je zabezpečený ať vládne, nebo ne. Přesto se snaží každý den dokazovat, že korunu nemá jen k chlubení, ale umí jednat, jak se od něj očekává. Velkou neznámou je v jeho případě budoucnost, o kterou se již někteří začali strachovat. Ačkoliv je ve svém nitru přesvědčen o rodičovském citu, celé věci se obratně vyhýbá. Rád si užívá bez následků, jak sám hrdě říká. Bohémský život je v tvrdém kontrastu s císařským majestátem a někdy dojde k vzájemnému, ale ne ta vzácnému, prolnutí. O takových situacích si druhý den přečte celé město, neboť leckoho pak nadzvedne ze židle.

Zažil vládu předchozího císaře, kterého si dosud velmi váží. Není divu, však to právě díky němu se dostal až na trůn. Začínal jako voják a postupně se vypracoval až na velitele císařské gardy, zabydlel se v paláci a s císařem si rozuměl. Na autority měl vždy zvláštní vliv, dokáže na ně zapůsobit tak, aby z toho měl užitek. Zatím nikdy se mu nestalo, že by na to doplatil. Je výborný pozorovatel. Tichý, mnohdy nemluvný, ale v hlavě neustále o něčem přemýšlí. Je přesvědčen, že je o krok napřed a ostatní mu v tomto ohledu nestačí. Pro selhání má pochopení. Jako řadový voják mnohdy viděl zneužití moci nadřízených a sám sobě si přísahal, že takový nebude. Je to jedna z mála věcí, kterou nikdy neporušil. Císařské slovo je pro něj sice závazná věc, ale také neuvěřitelně ohebná, protože pravdu si každý vykládá po svém. To se zvláštním úšklebkem ve tváři rád říká, když na to téma dojde řeč.

Potkat ho je rozhodně zážitek a veliká zkušenost. V příběhu vás to může katapultovat na zdánlivě nekonečnou pouť dobrodružství anebo do vězení. V jeho případě hodně záleží na tom, kdo jste a jak se chováte. Velmi vám to ulehčí fakt, že jste samička. Vůči nim si toho moc nedovolí a naopak je svolnější co se jeho paláce a soukromí týče. Nenechte se však na pochybách, že vám stačí mít pod ocasem něco jiného, než má on. Když se mu znelíbíte, neskončíte sice ve vězení ani na popravišti, ale určitě mimo brány paláce nebo dokonce i města a to velice rychle. Pakliže přicházíte s něčím zajímavým, určitě vás neodmítne, má rád zajímavé věci, jak už teď jistě víte, a rád vystřídá pohodlí za dobrodružnou výpravu, teď s korunou na hlavě mu to docela chybí.

Historie

Je až nepochopitelné, že o někom tak významném víme tak málo. Nikdo neví, kde se narodil, odkud pochází, kdo jsou jeho rodiče, kde se v El’dře vlastně vzal. Říká se, že jediný, kdo o něm věděl všechno, byl císař Askaru IV., který ho také ke svým službám najal. Téměř jako mýtická postava se ocitnul v paláci, ve kterém nakonec zůstal, i když procestoval kde jaký kout své země.

Do armády nastoupil, jako rekrut, hned po dovršení dospělosti. Přihlásil se ke zvláštním jednotkám průzkumu a tajných operací. V té souvislosti vystudoval armádní školu a ve svých 18 měsících nastoupil do aktivní služby. Na misích vynikal a rychle si vysloužil uznání svých nadřízených. Dokázal dosáhnout svého a zůstat v utajení a to i přes svůj specifický vzhled. Dokázal být obchodníkem, učitelem, cestovatelem, šlechticem… vše co bylo potřeba a našel v tom jistý druh zalíbení. Jeho cena v armádě rostla stejně jako hodnosti. Už po půl roce se osobně setkal s císařem, když mu předával vyznamenání. Tehdy jeho kariera nabrala strmý směr vzhůru. Začal pracovat přímo pro něj a krom tajných misí jej i doprovázel a representoval to nejlepší, co Koruna měla.

Vzhledem k jeho práci je pochopitelné, že v historických souvislostech mizí a znovu se záhadně objevuje buď po boku císaře jako diplomat, velvyslanec a později i místo-císař nebo jako obyčejný lev motající se okolo lvic a žijící bujarým životem. Jeho osobní život zůstal až do atentátu na císařskou rodinu před veřejností skryt. Jakožto přímý zástupce císaře, který po sobě nezanechal potomky, mu náležela koruna, kterou byl nucen přijmout i přes svoje přesvědčení.
Askaru měl okolo sebe kult osobnosti, který držel choutky leckoho na uzdě. Jeho zmizení a smrt zbytku jeho rodiny zapůsobilo jako sociální rozbuška. Theodor se rychle ocitnul ve víru občanské války, a aby toho neměl málo, vlivem magické anomálie přišel o všechny kolonie, které El’dra měla. Aldrion, El’drijská država za oceánem na západě, se změnila ve dva suverénní a vyspělé státy – Bellmoral a A’ghid, přičemž ve druhém zmíněném žijí flyoni… hodně flyonů – úhlavní nepřátelé Koruny El’drijské. Válka byla nevyhnutelná a Theodor seč se snažil, neměl na obranu dostatečné prostředky. Občanskou válkou zmítaná zem neposkytovala zázemí pro boj s nepřítelem, a tak byl nucen jako císař kapitulovat a vzdát se dobitého území. Dodnes to bere jako největší potupu své osobnosti vůbec.

V nejtěžších chvílích při něm věrně stála jeho generálka Lysandra, která byla dobře obeznámena s celou situací, a on si od ní nechával radit. Uběhl půl roku od korunovace a ti dva se od sebe prakticky nehnuli. Pro Theodora to bylo vítané vytrhnutí z reality. S ní mohl na všechno zapomenout a odpočinout si. V jeho očích to Lysandra brala jinak. Byla dobyvačná a chtěla co nejvíc. Jemu to nevadilo a vlastně za to byl i rád. Předhazoval ji problémy a možnosti, ona se toho vždy ráda chytla, a tak mu hodně pomáhala. Když došlo na otázku vrchního velitele, měl jasno, Lysandra mu nikdy nebyla blíž. Zcela vědomě ji dal moc zničit všechno včetně něj samotného. Předal ji svou armádu, palác a odevzdal sám sebe, i když to nikdy nepřiznal.
Dnes může žít jinak. V císařství je relativní klid a občanská válka je téměř minulostí. Ačkoliv k Lysandře chová jisté sympatie, nikdy ho to neodradilo od špásování s jinými. Často cestoval záměrně sám a bez jakéhokoliv vzkazu zmizel. Na Lysandru bylo spolehnutí a to on moc dobře věděl. Svým způsobem ji zneužíval pro své vlastní pohodlí a jako záštitu všech románků, večírků a výstřelků. Na oplátku ji poskytoval jistoty, výhody a odměňoval ji za přízeň, jak jen mohl a měl pro její přešlapy a večerní romance pochopení. Tedy toleroval to, pravděpodobně se stejným sebezapřením, jako ona.